Návod na přežití

V tomto článku se konečně dozvíte, jak to u nás chodí. Je to poměrně stručně podrobný návod na přežití v „dnešní společnosti“. Ideálem by bylo popsat všechny činnosti a aktivity spojené s životem v 21. století, to by ovšem zabralo příliš času, který jak se následně dovíte, je velice drahocenný a nakonec by to ani nikdo neměl chuť číst. Takže vypíšu jenom ty nejzákladnější situace, které mě napadnou.

Zařazení

Možná že zařazení není úplně ten nejvýstižnější název, ale bude to náš pracovní název. Snažte se zapadnout do kolektivu, vyptávejte se na témata, o kterých se baví ostatní, je jedno, že vás absolutně nezajímají, debatujte o nich, ale nepřežeňte to, filozofování není v módě. Pokud nemáte facebook, tak to můžete rovnou zabalit, utíkejte k nejbližšímu PC a založte si profil, nepodceňujte tento bod a raději si ještě založte profil na twitteru, na lidech – I když to není aktuální, a pokud chcete psát podobné návody jako je tenhle, tak nezapomeňte na blogg.

Vzhled

Noste pouze to, co je v módě u vás ve třídě, nebo v práci. V žádném případě se nesnažte být originální, buďte jako ostatní, nevyčnívejte z davu, používejte hodně voňavek a zuby si čistěte dvakrát denně, najděte si nějakou celebritu, podle které budete nosit styl oblečení, nesnažte se být sami sebou, tím to jenom zhoršíte.  Pokud vás to bude stát hodně peněz, zvykněte si, nebo víc pracujte, neboť to jak vypadáte, vás zařadí do dané společnosti.

Škola – pro školáky

Zde je obzvlášť důležité nevyčnívat z davu, nebo případně být v nějakém školník gangu (např. hip hopeři, emaři, diskanti, atd.). Podle dané skupiny gangu je důležité dodržovat správnou gestikulaci, styl chůze, zdravení a způsob komunikace, které jsou pečlivě okopírované od dané celebrity, která tento styl propaguje. Pokud nechcete být členy gangu, je naprosto zásadní být neviditelný, staňte se šedou myší, noste naprosto neutrální oblečení, hodně se hlašte, povídejte si s učitelkou, dělejte úkoly a veškerý volný čas se učte, přinese vám to sice výprask od spolužáků, ale budete mít dobré známky, které se budou hodit, až budete chtít jít na vysokou, kde přijímají podle průměru, tj. dobrý začátek pro vaši budoucí kariéru.

Práce – pro pracanty

Přátelte se hlavně se šéfem, smějte se jeho vtipům, pozvěte ho k vám domů na večeři i s jeho manželkou. V žádném případě nenoste nic extravagantního. Plňte všechny úkoly na 150%, vaše nápady šikovně přihrajte šéfovi, bavte se s kolektivem, ale počítejte s tím, že vás nebudou mít příliš v lásce, ostatně je to dobře, protože určitě nebudete chtít v budoucnu šéfovat vašim kamarádům. Buďte pracovití a berte všechny přesčasy, které nikdo nechce, berte si práci i domů. Nemějte žádný volný čas a hlavně se s nikým nekamaráďte, nechoďte na rande, pokud máte chuť, zajděte si do botelu, pozor ať vás nevidí šéf z práce. Buďte bez emocí, pracujete jako stroj, systematicky a pečlivě. Brzo vás čeká povýšení a slibná kariéra.

Cestování po městě

Jezděte autem, pokud máte. Pokud nemáte, tak se naučte efektivně kličkovat mezi chodci, je důležité se tvářit velmi nasraně a neuhýbat, pokud se přece jen připlete někdo větší, tak včas uhněte. Nečekejte na metro, kde bude místo na stání (o sezení ani nemluvě), cpěte se, nebojte se, že spadnete, když se nedržíte, držet vás budou okolní těla, před vstupem se nezapomeňte nadechnout. Pokud jezdíte tramvají, pořiďte si plynovou masku, nebo alespoň kapesník s toluenem, doufejte, že se pak proberete na vámi požadované zastávce.

Nakupování potravin

V žádném případě se nesnažte vybrat konkrétní druh potraviny, to by vás časově zruinovalo, vyberte první, která vám padne do ruky. Pro pohyb v obchodě platí stejná pravidla, jako pro cestování po městě. Nehledejte zdravé potraviny, nemá to cenu, neptejte se na nic zaměstnanců, většinou stejně neumí česky, a pokud ano, tak obvykle nic neví. Nehledejte frontu, kde strávíte méně času, obvykle ztratíte nejvíce času hledáním této fronty, kraťte si čas tím, že si prohlížíte okolní dámy, kupte si několik zbytečností, které jsou u pokladny. Na otázky prodavačky odpovídejte buď ne, nebo 10.

Pokračování příště..

Já, single, piják a konzument

Možná takhle nějak by mohl začít úvodní slogan průměrného mladého obyvatele žijícího v Česku, nebo v mnoha jiných zemích Evropy, či Ameriky. Pojďme si tuto nehezkou větu, nebo chcete-li slogan, rozebrat na jednotlivé pojmy a vysvětlit si, proč je tento životní styl nebo postoj k životu trendem několika posledních let u nás a desetiletí na západě.

Já

Egoistická kultura, která je zaměřena na sobecké a individualistické cíle každého jednotlivce se objevila zhruba ve stejné době, jako masová kultura, která vznikla v důsledku zvyšující se produkce výrobků a snižující se poptávky. Reakce na situaci, kdy díky strojům a různým zefektivnění výroby byla čím dál větší nadprodukce, byl vznik reklamy, propagace a ovlivňování zákazníků. V lidech bylo potřeba vzbudit dojem, že jsou důležití a oni sami jsou ti, co ovlivňují samotnou výrobu produktů. Ovšem místo toho, aby se výroba snížila a vyrábělo se jenom potřebné množství, kvůli ziskům a hromadění peněz se celá kultura proměnila v jakýsi spotřební park, kde jednotlivci jsou neustále bombardováni falešnými obrazy potřeby a slogany podporující egoistické tendence. Výsledkem je to, že téměř každý se snaží vybudovat si svůj píseček, který musí neustále zvětšovat, proměňovat, zušlechťovat a dokupovat jeho další součásti. Obvykle se to projevuje známými způsoby, jako Já chci tohle a Já si musím sehnat tohle a tamto.

Netvrdím, že dříve egoistické tendence nebyly, naopak celá západní kultura už od dob antické filozofie byla primárně zaměřena na Ego, které pozoruje okolní svět a vše okolo posuzuje jako cizí či případně spřátelené nebo znepřátelené. Naproti tomu jiné tzv. východní kultury uznávali spíše spřízněnost s celou přírodou, nebo dokonce celým vesmírem. Příkladem můžou být Toltéci, buddhisté, nebo jiná duchovní učení v Japonsku, Číně a Indii. Do určité míry je egoismus dokonce životně důležitý, protože člověku pomáhá přežít v určitých stádiích vývoje jednotlivce. Známý je egoismus dětí, které vyžadují neustálou péči, potravu a pozornost svých rodičů. To mě vede k myšlence, že většina lidí naší společnosti se vlastně stále nalézá v dětském věku a je závislá na okolním systému, který jim zajišťuje péči, potravu a neustálou zábavu.

Dost mě udivuje, kolik filmů z produkce Hollywoodu začíná názvem Já, např. Já, robot, Já, legie, atd. Vlastně nám tím dává najevo, že je to naprosto v pořádku, že jsme egoističtí, protože kdybychom nebyli, tak bychom neměli potřebu si neustále něco pro sebe kupovat, vždyť většina z nás už má oblečení na každé roční období, tak proč kupovat další? Většina z nás má televizi, počítač i auto, ale přesto máme neustále potřebu kupovat nové a nové. A důvod? Prostě nám to velí naše ego, které je lehce ovlivnitelné okolními obchodníky. Nezajímá nás, že jinde lidé umírají hladem, nebo válkou, sice si asi řekneme, že je to hrozné, ale tím to končí. Máme přece svých starostí dost, třeba jak někomu lézt do zadku, abychom měli víc peněz a mohli postavit větší barák.

Single

Tento bod velmi úzce souvisí s tím předchozím, neboť právě egoismus je to, co nám brání, abychom s někým vydrželi déle, než vyprchá chemická potřeba. Všímám si čím dál častěji, jak v různých filmech a především seriálech jsou hrdinové, kteří s nikým nevydrží ve vztahu. Má to jednoduchý důvod, prostě by nikoho nebavilo koukat na seriál o šťastných párech, které jsou pořád spolu a nikdy se nepodvádí. Druhým důvodem by mohlo být to, že pro konzumní společnost je mnohem výhodnější si vychovávat egoistické závisláky, kteří jsou věčně nespokojení a potřebují se rozptýlit či utišit jinými zálibami. Kdyby v naší společnosti byly spíše fungující dlouholeté páry, což je momentálně nereálné, tak tito lidé by neměli příliš mnoho potřeb, co se týče kupování a zábavy, prostě by jim stačilo se zamilovaně procházet po přírodě a věnovat se jeden druhému. Z tohoto zjevného důvodu se můžeme tolik setkávat s tvorbou, která nás bude přesvědčovat, že nejvíce svobodní budeme sami, a že budeme mít více času na sebe, na budování kariéry, budeme mít více peněz a můžeme více utrácet. Na druhou stranu i dlouholeté páry, které mají děti jsou neustále nuceni kupovat nějaké věci svým dětem, není to však chyba dětí či rodičů, ale nastavení samotného obchodu, i v době nedostatku si děti dokázali vystačit s málem. Dnes máme bohužel svět extrémů, kde děti na západě mají všechno a děti třetího světa umírají hlady.

Je to naprosto jednoduchá úvaha, která ukazuje, jak propojená je naše obchodní sféra s každým jednotlivcem, který se zařazuje do společnosti.

Piják

Alkohol tu je od nepaměti a je skoro stejně starý, jako první města naší civilizace. Ovšem otázkou zůstává, proč tento jed je povolený, tolik tolerovaný, a dokonce podporovaný. Je to droga, stejně jako všechny ostatní, s tím rozdílem, že poslední studie ukazují alkohol, jako jeden z nejhorších jedů, který má za následky trvalé poškození zdraví. V naší společnosti je alkohol natolik podporován, že se vyskytuje téměř ve všech oblastech naší tradiční kultury. Alkoholem se zapíjí naše narození, alkohol provází všechny oslavy našich narozenin, všechny návštěvy, oslavy naší plnoletosti, veškeré srazy kamarádů, spolužáků, plesy, veškeré zábavy, vánoce i svátky. Je natolik provázán s naším životem, že je až neuvěřitelné, jak málo alternativ nabízí naše kultura. Možná je to tím, že se příliš nemluví o zhoubných důsledcích alkoholu, že se vůbec nedbá na prevenci, a že je tak hojně podporován ve všech restauracích a jiných podnicích. Málo se mluví o těch, kterým alkohol vzal jejich přirozenou povahu a vtiskl jim povahu násilníků, hrubců a egoistů.

Alkohol z nás dělá ještě větší otroky a je to droga, která umlčela už nesčetné svobodomyslné duše a jak je známo, tak Češi raději filozofují nad pivem a kritizují okolní svět, než by raději šli a postavili se čelem tomu, co se jim nelíbí. My jsme zešvejkovatěli do té míry, že už ani neumíme řešit problémy jinak, než v hospodě nebo s flaškou doma.

Nechápu, proč je člověk trestán za to, že se chce léčit marihuanovou mastí, ale poplácán po ramenou když usedne po bok stejně zkrachovalých existencí, kteří utápějí svojí beznaděj v půllitru piva.

Konzument

O tomto bodu jsem mluvil hned na začátku, takže to pouze shrnu. Příliš jsme se nechali ukolébat líbivými větami a populismem všeho druhu. Pořád máme možnost mít svůj život ve svých rukách, ale pouze za předpokladu, že naše ego, naše potřeby a chtíče, nám nebudou stát v cestě za cílem, stát se skutečně svobodnými lidmi. Je strašné vidět a vědět, že lidé nepřemýšlejí o důsledcích svého chování a baví se na účet nás ostatních s heslem – „po nás ať přijde potopa“. Lidé se neuvěřitelně cpou a přežírají, kupují zbytečné krámy, které nepotřebují a zvětšují tak odpad, který se musí nějakým způsobem zlikvidovat. Ničení našeho prostředí není pouze záležitostí výfukových plynů a freónů, ale musíme do toho započítat veškerou dopravu, dovážení jídla a výrobků, stavění domů, dovoz materiálů, výroba a likvidace výrobků. To vše se děje proto, že jsme příliš nenasytní, než abychom mysleli na to, jaké to bude mít reálné dopady. Kdyby nebyla taková poptávka, systém by se nejspíš zhroutil, nebo by se musel přizpůsobit novému zodpovědnému životnímu stylu.

Člověk vždy vybíjel jiné druhy z důvodu vlastních egoistických zájmů, možná už bychom mohli dospět do stádia, kdy budeme myslet nejen na sebe a svoje primární potřeby, ale i na následky, které způsobují naše činy nebo naopak naše nečinnost.

Chceme vlastně svobodu, nebo jen pohodlí?

Situace, která se odehrává v poslední době, nám přináší jasný vzkaz. Máme na výběr přibližně ze tří možností, jak se bude dál ubírat náš stávající život. Soudím tak především díky velkým tendencím a snahám, kterými se světové vlády snaží potlačit vzkazy přicházejících od tvůrců WikiLeaks.

První možnost je, že pojedete po staru podle jasně vymezených norem a zákonů, které jsou všem jasné a známé, proto je nebudu dále popisovat. Znamená to, že vám nehrozí žádné větší nebezpečí, pokud budete respektovat zákony, pracovat, učit se a hrát svojí roli. Otázka je, jak dlouho budete moci hrát tuto roli, protože některé příznaky a není jich málo, naznačují blízké zhroucení finančního systému a s ním se zhroutí i veškerá ochrana, zajištění a komfort státu.

Druhou možností, která je taky už delší dobu známa, je absolutní rezignace na stávající i budoucí situaci. Tuto možnost si vzali na svá bedra mnozí bezdomovci, tuláci, squateři, punkáči a feťáci. Né pro každého to je zrovna vyhledávaná společnost, ale můžeme si být téměř jistí, že tato skupina se bude v blízké době poměrně dost rozrůstat.

Třetí skupina existuje již od vzniku internetu a funguje z větší části v ilegální podobě. Do této skupiny se hrdě hlásí hackeři, různí inovátoři, volnomyšlenkáři, lidé, kteří chtějí žít svobodně, atd. Tato skupina se do povědomí lidí dostává čím dál častěji, především díky svým různým aktivitám spojených více či méně se serverem WikiLeaks, nebo Zeitgeistmovement.

Vzhledem k tomu, že podle zpráv WL nám politici a vlády nehorázně lžou, zatajují a mění si informace podle svých potřeb, nabízí se otázka, jak se k těmto informacím a událostem posledních dnů máme postavit? Jak se zachová mladý člověk, který má celou budoucnost před sebou? Bude chtít být poslušnou ovečkou, která maká jako stroj, bere nízký plat a poslouchá chytré rady z úst lidí, kteří jsou do konce života za vodou? Nebo snad bezdomovcem závislým na alkoholu, který má jediný cíl opít se do zapomnění? Nebo bude raději hackerem, který je sice psancem, ale aspoň je upřímný sám k sobě a hledá čirou pravdu?

Světová vláda nám jasně naznačila (podle svých reakcí na zveřejněná fakta), jak se máme zachovat. Buď jako ovečky v Orwellově státu, nebo jako disidenti hlásající pravdu i za cenu možného postihu.  Za co tedy stojí naše životy? Hledáme jen svoje pohodlí, televizi a pivečko, nebo nám záleží na tom, kam se řítí tahle situace? Možná jsme si jen neurčili své osudy, ale pokud přemýšlíme o tom, kam vede naše cesta, možná je čas se na ni podívat pořádně zblízka.

„Mé ego není důležité, neboť umírám touhou položit své srdce pro lepší bytost.“

Čím mě tolik zaujaly Ekovesnice

Ekovesnice jsou místem, kde se odehrává nový životní styl. Je to místo, kde žijí lidé, kteří milují přírodu, zvířata, chtějí žít zdravě, být otevření a přátelští ke svým sousedům, dělat práci, která je baví a budovat místo, které bude splňovat jejich představy a potřeby. Zní to jako pohádka, ale ve skutečnosti podobná místa vznikala už za naší první republiky a lidé byli velice hrdí na to, že můžou skloubit moderní technologii s nádhernou přírodou. Po revoluci trvalo nějakou dobu, než jsme si užili všechny výdobytky západní kultury a dnes se opět vracíme k myšlence vyváženého života v souladu s přírodou.

Je jasné, že Ekovesnice nejsou pro každého. Ten kdo miluje nakupování, obchodní centra, luxusní restaurace a drahé butiky, jistě nebude chtít zamazat si své drahé boty o trochu bláta po dešti. Je to projekt, který předpokládá, že lidé kteří zde budou žít, budou na určitém stupni vývoje, tj. ten stupeň, kdy už nám nezáleží na kupování zbytečných věcí, ale chceme budovat zdravé a svobodomyslné prostředí pro nás a naše děti.

Tento projekt nenabízí jen výstavbu vlastního pasivního domu, rodový pozemek s dostatkem místa pro pěstování vlastního jídla, chování svých zvířat, ale také možnost vybudování společenské budovy pro setkávání, uměleckou tvorbu, hry, pořádání divadel a přednášek, dále možnost vytvoření koupacího jezírka, postavení alternativní školy, bylinkové léčitelství, hřiště pro děti, ekologické dřevěné sauny a další různé vybavení dle dohody společného sdružení.

Ekovesnice jsou místem k životu, který respektuje jeho obyvatele i okolní krajinu. Zapomeňte na strašlivé satelity, nebo přelidněná sídliště. Tady lidé žijí pospolu, ale každý má svůj kousek půdy a prostoru nutného pro život. Projekt se buduje na místě, kde je čisté a ničím nepoškozené životní prostředí. Je to místo, kde může vznikat novodobá umělecká kultura, neboť není zatížená stresujícím spěchem a finančními nároky.

Nyní teprve některé vesnice vznikají v Česku a na Slovensku, ale doufám, že další budou jen přibývat. Až si lidé uvědomí, že se zbytečně hnali za nějakým nesmyslným výdělkem, budou raději investovat do projektu, který má budoucnost a může sloužit i dalším generacím. Mladí lidé potřebují podporu pro perspektivní život, protože nemají peníze a v poslední době není ani snadné sehnat práci, vede to ke zbytečné frustraci a tito lidé promarní své životy ve vzteku a zlosti, místo aby dělali něco pro sebe a ostatní.

Tímto článkem chci apelovat na ty, kteří to vzdávají. Nevzdávejte to, vy starší nerezignujte na stávající stav, raději podpořte nové myšlenky a vy mladí, neutíkejte z naší země, je to krásná země a nebýt lidí, kteří jí chtějí akorát znásilnit a využít, byla by to ta nejkrásnější země s bohatou tradicí. Pojďme naší zlost a negaci obrátit v náš prospěch, politici nám nepomůžou, oni se nezmění, dokud se nezměníme my sami, změna musí přijít zezdola, ne revolucí ale evolucí. Změňme naše myšlení a pojďme budovat plnohodnotné místo k životu.

Odkazy:

http://ekovesnice.cz/

http://wwwold.ekovesnicky.cz/

http://ekovesnicky.cz/index.php

http://nasealternativa.mypage.cz/

Jak se vyrovnat s dnešním světem?

Chodím po ulicích ranní Prahy a zdá se mi, že největší obtíž mi činí, abych pravdu řekl, najít nějaké místo, kde bych nikomu nepřekážel nebo cestu, kde bych nemusel zaclánět a překážet svojí troufalou odvahou, že bych mohl dojít, tam kam jsem měl v plánu. Zatím jsem asi nepochopil systém kličkování a dávání přednosti v chůzi, neboť stále má někdo nepochopitelnou potřebu mě vší silou srazit k zemi, nebo naopak jít natolik pomalou chůzí, která se klikatí do spirály, která jako by předvídala mé myšlenky a točila se přesně do toho směru, kam chci zrovna jít. V tomto městě je nejspíš pravidlem, že ačkoliv stojíte přímo u dveří tramvaje či metra, necháváte pustit důchodce, kteří obvykle sedí o několik sedadel dál od vás s výrazem, který velice klame, neboť se tváří, že jsou maximálně nepohybliví, ale během chvilky jsou schopní vyskočit ze sedadla, vecpat se před vás a vystoupit dřív než vy.

Chodci se obvykle dělí na dvě skupiny. První skupina lidí, je ta, která nejspíš někoho pronásleduje, nebo naopak před někým utíká. Druhá skupina jsou lidé, kteří si nejspíš vyšli prohlédnout designové prvky nástupišť do metra, mechanismus eskalátorů a celkový obraz ranního města. Někdy se mi dokonce zdá, že zkoumají něco na zemi a prohlížejí si chodníky. Koordinace těchto dvou skupin, je velmi zvláštní a nejspíš obsahuje prvky nějakého mě skrytého významu.

Záhy jsem byl poučen, že oni spěchající, jsou lidé, kteří pospíchají do práce a do školy. Nejspíš celá firma je založená na každém určitém jednotlivci a nemůže začít fungovat, dokud se nedostaví na pracoviště. Školy čekají, dokud nepřiběhnou všechny děti, a teprve tehdy můžou začít učit. Dále jsem byl zpraven, že druhou skupinou jsou důchodci, kteří do školy a do práce nechodí, ale mají asi natolik zafixovaný a naučený časový zvyk, že musejí vyrážet ve stejnou dobu. Jeví se mi poněkud zvláštně, co je tak zajímavého na scenérii, kterou už tolik let tak dobře znají.

Pocity zpátečníka

Jsem poměrně všímavý člověk, a tak se ke mně dostaly jakési internetové nástroje, jako Twitter, kniha tváří (facebook), youtube a blogg. Zajímavé to nástroje, kde můžete psát svoje momentální pocity, nebo postřehy běžícího dne, nebo si nahrát video, kde o tom mluvíte a popisujete to. Bloggeři jsou jakýsi novodobí spisovatelé, kteří vzhledem k nedostatku talentu a úspoře času, nemusí obíhat nakladatele, ale stačí jim zaregistrovat se na webu a můžou hned začít psát. Vlastně jsem jeden z nich. Člověk, který má obrovskou potřebu neustále někomu něco říkat a přinášet nejnovější drby, ale protože mě nikdo nechce poslouchat, tak to můžu alespoň psát na web. Vlastním i facebook, ale jaký to má důvod? Kolikrát jsem si tuto otázku pokládal, když jsem po několika neúspěšných pokusech opět zjistil, že opravdu mi nikdo nenapsal po těch pár minutách, ani mě neoznačil na fotu, což je docela logické, vzhledem k tomu, že se tak nerad nechávám fotit, a když už mě někdo vyfotí, zachytí většinou profil maximálně tak mojí ruky. Nějak nemám potřebu psát o svých pocitech, raději píšu o svých názorech, ty jsou však nejspíš buď natolik kontroverzní, že se ani nikdo neodvažuje na ně reagovat, nebo naopak natolik nudné, že se o to ani nikdo nesnaží. Nejspíš nejsem aktuální, když nepíšu o tom, co dávali v televizi, nebo jaká internetová hra je nejlepší, či jak se kdo někde vožral a dělal tohle a tamto. Že bych neměl co říct? Možná mám až příliš moc témat na debatu, kterou nikdo nechce řešit tváří v tvář, raději přes Skype, nejlépe při hraní WOFKA nebo Countra.

Lidem div nevypadávají oči z důlku, když se pochlubím tím, že večer čtu knihy. Na to nemám čas, je nejčastější reakce. Čím to je, že ostatní lidi bydlící ve stejném městě, chodící stejně na vysokou školu, mají méně času než já? A máš u toho zapnutej internet, televizi, hifi, atd? Zní otázka na mě. Ne nemám. To by mě asi nebavilo, zní reakce tázajícího. Asi jsem málo online, málo cool. Mou jedinou starostí je, jak skončí příběh knížky a jak dopadnou moje zkoušky. Slovo filozofie je skoro sprosté slovo a vždy označuje jakési tlachání o tématech, na které nikdo nezná odpověď, například co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce. Ale když chcete vědět od kritika, jestli ví, co řeší moderní filozofie, tak ho to nezajímá nebo má zrovna výpadek paměti. Pozoruhodné, jak jsme dneska informovaní, víme všechno o všem, ale nic do hloubky, možná tak náš studovaný obor na vysoké. Dnešní společnost je společnost hromadění a konzumování bez užitku, ale co když mi stačí málo? Je to snad špatně, že nepotřebuju, mít každou pitomu věc? Nabízí tato společnost nějakou alternativu pro lidi, kteří chtějí žít svůj život a ne se pouze dívat na nějaký seriálový? Přijde mi dost zvláštní, že mám strávit 16 let na škole, abych mohl dělat práci, která mě alespoň trochu baví a vyhovuje, a pokud chci sehnat alespoň trochu přijatelné bydlení do osobního vlastnictví, jak dlouho musím makat?

Ten kdo se dočetl až sem, může pro mě mít pochopení. Jak se vlastně máme vyrovnat s naší dobou, která na nás má až neuvěřitelně nesmyslné nároky. Jak se mám vyrovnat s tím, že celý život mě učí o pravdě, která je ve skutečnosti jednou velkou lží. Když si čtu nové zprávy z WikiLeaks, nepřestává mě napadat potřeba zvracení, a vůbec ne z toho důvodu, že bych měl něco proti těmto stránkám. Naopak jsem měl velké pochybnosti o vládách ve světě a mnohé moje domněnky byly tímto serverem potvrzeny.

Kam spěje naše doba? Proč musíme neustále někomu dokazovat, že my opravdu stojíme o to, abychom žili alespoň na nějaké úrovni. Jsme snad zlobivé děti, že nám stát neustále musí něco zakazovat? Kdo má právo nám říkat, co máme a nemáme dělat, ani Bůh si to nedovolil od té doby, co nás poslal na zem z ráje. Vždycky se musím smát, když slyším od někoho, že šimpanzi napodobují lidské chování, nebo že člověk je nejchytřejší zvíře. Jaký nesmysl, zvíře by nikdy nebylo tak hloupé jako člověk, neboť pouze člověk dokázal vymyslet takové hrůzy, o kterých se ani těm nejkrvelačnějším zvířatům nezdálo. Jsme šílení mi lidé v našem světě, nebo jsou jenom šílené moje myšlenky, které jsem si dovolil tímto způsobem vyvrhnout do virtuálního světa?

WikiLeaks – nová éra informací

Revoluce v komunikaci a informační vzdělanosti

Lidé zažili spoustu převratných okamžiků v dějinách, mezi nejzávažnější převraty v poskytování informací, patří vynález písma, vynález knihtisku, zprovoznění internetu a v dnešní době by to byly patrně vznik webu facebook, vznik digitálních čteček a serveru WikiLeaks.

Tyto tři převratné vynálezy doslova přinášejí naprosto revoluční pohled na sdílení informací, na komunikaci, objev nových informací a všeobecný celkový rozhled. Je tomu tak, že naše generace jsou mnohem více informované, mnohem častěji komunikují na dálku, mají rozsáhlejší znalosti, i když poněkud povrchnější a mají mnohem větší zásobu znalostí z filmů, knih, zpráv, atd, které přinášejí další poznatky a pohledy na svět. To jaký druh informací vyhledáváme, je už jen na nás.

WikiLeaks

Jaký to má dopad na myšlení dnešních lidí? Je to velice zvláštní fenomén, že dnes se díky serveru WikiLeaks dozvídáme, jaká je skutečná úloha diplomatů, kdo je v politice jaké zvíře, a dokonce se můžeme dozvědět, jak to vypadalo ve skutečné válce, ne v té kterou nám připravili média a politici. Dnes už můžeme s klidem říct, že oficiální média jsou pouze divadlo s reálnými prvky a skutečnými lidmi, nejde o to, že bychom se nedozvěděli, co se stalo, spíše jde o to, jaký obraz nám média zobrazují a jak nám vnucují vlastní názor prostřednictvím koupených záběrů a ústy politiků. Ovšem nastala jedna revoluční změna. Server WL nám přináší skutečné, ničím nezkalené, hrubé a surové pravdy. Možná na to ani nejsme připraveni, přece jenom jsme žili už od vynálezu rozhlasu a televize v jakési nafukující se bublině, která nám zobrazovala určitý úhel pravdy, neviděli jsme za bublinu, a tak jsme se jenom těžko dohadovali, kdy může samotná bublina prasknout. Je až s podivem, nakolik jsou lidé šokováni, že si ani netroufají vyjít do ulic a protestovat. Když server WL zveřejnil naprosto bez servítek, jak byli bezostyšně vražděni obyčejní iráčtí a afgánští civilisté vele-obdivovanou americkou armádou, nikoho to nejspíš ani ze židle nezvedlo. Copak jsme již tak otrnuli, že ani nejsme schopni jít bránit svobodu jiných lidí a svobodu slova? Na druhou stranu je známo, že Američáné naposledy protestovali za války ve Vietnamu, ani ne tak kvůli vietnamským civilistům, jako spíše kvůli strachu, že můžou sami zhebnout někde daleko v jungli.

Je to neuvěřitelné, ale drzost americké vlády a pentagonu je přímo dech-beroucí. Když byly zveřejněny americké tajné dokumenty, kde se mimo jiné píše o tom, jakých válečných zločinů jsou Američani schopni, nejen že nečiní žádné kroky, které by alespoň před veřejností vypadaly jako satisfakce, ale dokonce si dovolí prohlásit, že zakladatel WL je zločinec, který má být při nejmenším alespoň pověšen. Když ho ovšem nemohou chytit a pověsit, tak na něj alespoň hodí, jako by náhodou těsně po tom, co byly zveřejněné diplomatické depeše, obvinění ze znásilnění a zatykač ve většině zemí Evropy, v Americe, Austrálii a dalších státech. Přinejmenším trochu zvrácená logika, nebo svět naruby?

Zveřejňování dalším dokumentů má nadále pokračovat a je na pořadu dne, co se ještě dozvíme. Poněkud mě zaráží, že někteří lidé se staví na stranu ublížené americké vlády. No je to opravdu hrozné, oni o něčem rozhodují, něco konají, nikoho z občanů se na nic neptají a to něco, je vraždění a mučení ne vojáků, ale civilistů. Jak jsme si jenom mohli dovolit, zveřejňovat jejich tajné plány, do kterých nám nic není, vždyť jsme jen hloupé stádo, které má kupovat, utrácet a držet hubu. Pokud by Američané vtrhli do naší země, asi bychom neměli ani možnost držet hubu a nakupovat, měli bychom možná problém přežít do druhého dne. A dokonce se najdou lidé, kteří (nevím z jakých důvodů) souhlasí s tím, že je hrozné zveřejňovat tajné dokumenty, mohlo by to ještě někomu uškodit, přičemž těm mrtvým Iráčanům, Afgáncům, Korejcům, Vietnamcům, Japoncům už nikdo neuškodí.

Nyní se dozvídáme vskutku zajímavé informace, a doufám, že podobných stránek bude přibývat, protože naše svoboda za to stojí. A jednou do konce budeme vzpomínat na to, v jakém šíleném světě jsme to žili, ve světě lží, podvodů, vražd a válek.