Povolební kocovina a vzestup Pirátů

Dovolím si komentář k letošním volbám.

Zatímco Babišistán, Okamurovci a Piráti slaví, ostatní strany zažívají těžkou kocovinu.

Pojďme k jednotlivým stranám:

Zelení

Nedostali se do sněmovny, jejich předseda Stropnický přiznal, že je Gay a odstoupil z čela strany. Dlužno dodat, že důvodem odstoupení nebyla jeho orientace.

STAN

Poměrně dobrý program, charismatický a autentický předseda. Starostové si však vysloužili pověst přeběhlíka, když se nejprve rozvedli s TOP09, pak se přiženili k Lidovcům, aby se následně zase rychle rozvedli. Nikdo nemá rád strany, které nevědí, kde je jejich místo.

TOP 09

Příliš mnoho Kalouska a příliš mnoho nenávisti k Babišovi. Tak by se dal nazvat jejich program, kdybych si nepřečetl ten jejich konkrétní program (což nedělá většina lidí).

Je sice hezké prohlašovat o sobě, že jste jediná autentická proevropská pravice, ale není to trochu málo?

Kalousek následně rezignoval na předsedu strany.

KDU-ČSL

Tváříme se jako: Já nic, já muzikant. 4 roky ve vládě a nevíme reálně, co tam udělali. 4 roky ve vládě a najednou jim nejsou po chuti Babišovy dobroty z Agrofertu. Politika se nedělá klidnou sílou a heslem, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí.

Stejně jako mě, přišli Lidovci neslaní - nemastní, stejně tak je ohodnotili voliči.

Bělobrádek nejspíše brzo skončí v čele strany.

ČSSD

Necharismatický lídr, který neumí prodat své téma, ani neumí pořádně anglicky. Řekl bych, že skončila éra premiérů bez charakteru a emocí.

Příliš pozdě měnit lídra strany a vytvořit jakýsi triumvirát.

Socani navíc neví, co vlastně mají voličům nabídnout. Jednou jsou liberálové, druhý den jsou zase radikální levičáci. Svým voličům se asi nezavděčíte tím, že jim budete každý den předkládat program podle momentální nálady a průzkumů.

Výsledek tomu odpovídá a Zaorálek, Sobotka i Chovanec si můžou sbalit svých pět švestek. A někteří z nás si řeknou, konečně!

KSČM

Strana, která 25 let hnije v opozici. Dinousauři minulé éry. Voliči jim umírají a mladé už moc neláká, že všichni jsou si rovni a někteří rovnější.

V těchto volbách nejhorší výsledek od 90. let.

Možná by byl čas to konečně zabalit, neboť koho zajímá historie, může si zajít do Národního muzea.


SPD

Okamura je schopný demagog, který umí oblbnou masy. Slíbí cokoliv, bez ohledu na to, zda je to reálné či ne.

Strana naštvaných, zhrzených a ukřivděných lidí, kteří potřebují svého mesiáše.

Tato strana jasně ukazuje, že v době postpravdy a sociálních sítí, stačí aktivně živit lidský strach a nabízet jednoduchá a obecná řešení na složité problémy dnešního komplikovaného světa.

Výhodou těchto stran je to, že budou vždy mít své voličstvo, neboť ani v sebevětší prosperitě se nikdy nepodaří uspokojit každého.

Jejich nevýhodu je to, že je to strana maximálně na jedno volební období. Složité problémy nevyřeší, étos antisystémové strany vyprchá a zájem brzo opadne.

Nyní může Okamura slavit, uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.

Piráti

8 let usilovné práce se vyplatilo a v čele s charismatickým lídrem (ne však pro každého) se jim podařilo nejen prorazit do sněmovny, ale ještě získat více jak 10 %.

Pirátům nejvíce pomohl marketingový mág Jakub Horák, zjednodušení složitých IT témat do jednoduchých sloganů a častější výskyt v médiích. Nezanedbatelnou roli zahrál i autobus s originální kresbou.

Piráti se svezli na vlně nechuti lidí k tradičním politickým stranám a nadšení pro nové antisystémové strany. Ačkoliv piráti o sobě tvrdí, že jsou klasická politická strana a Ivan Bartoš by klidně mohl být předsedou v TOP 09 nebo STAN se svými názory, tak přesto na lidi působí protestně (název piráti nebo Bartoš s dredy).

Piráti dosáhli historického úspěchu a nejlépe udělají, když zůstanou velmi silnou a hlasitou opozicí. Pokud by se dali dohromady s Babišem, byl by to jejich krátký konec.

ODS

Nový konzervativní předseda udělal zřejmě na klasické pravicové voliče dojem a ti tak poslali ODS zpátky do hry. Nutno dodat, že předseda Fiala si vedl v debatách proti Babišovi velmi dobře a jako rétor obstál na výbornou.

Z širšího úhlu pohledu je však výsledek ODS stále prohra a znamená tak pro ni buď opozici, nebo sebevražednou koalici s Babišem.

ODS dostala druhou šanci, uvidíme, zda jí nepromarní.

ANO

Hnutí ANO mělo dlouhodobě vysokou podporu mezi voliči, avšak jejich konečný výsledek zaskočil i některé optimisty.

Voličům ANO zřejmě nevadí sebevětší skandály jejich Guru Babiše. Vidí v něm mesiáše, který napraví všechno zlo tohoto systému (ačkoliv se na něm celou dobu podílel) a je jediným vlkem, který těm ostatním vlčákům vypráší kožich.

ANO je marketingový produkt zabalený do hezkých sloganů, barev a emocí. V době postpravdy a marketingových kouzel má pravdu ten, kdo má více peněz a dokáže si sehnat schopné lidi.

Babišovi se nedá upřít, že je schopný manager a umí se obklopit odborníky ve svém oboru. Minimálně těmi, co to umí prodat. Že nestačí jen mít peníze ukazují jiné neúspěšné projekty jako ODA nebo Realisté. Babiš má zřejmě pro některé lidi kouzlo, které nejsem schopen pochopit.

Nakonec pravda je taková, že většina lidí prostě politiku nesleduje, programy stran nečte a koho volí si vybere na poslední chvíli. Pak nezbývá žádné jiné rozhodovací kritérium než samotné emoce.

V dnešní době vidíme, že čím více je někdo kontroverzní a média o něm píšou, tím je pro větší část lidí atraktivnější a s přispěním dobrého marketingu to ještě může prodat ve svůj prospěch.

Těšme se na další volby, neboť to už nebude souboj programů, idejí a argumentů. Bude to reality show, kde se hodně zasmějeme i naštveme. Úsměvy nám ztuhnou, až si uvědomíme, že máme čím dál méně demokracie a více pravidel a povinností, které musíme plnit.

Už mě nebaví předstírat, že stíhám tempo dnešní doby

Jednoho krásného dne jsem se probudil a to ráno vůbec nebylo krásné. Zjistil jsem, že jsem zaspal a nestíhám autobus. Nebudu ani dál popisovat, jak se na sebe nabalovaly jednotlivé události a ve výsledku jsem nestíhal žádnou z naplánovaných událostí. To mě dovedlo k myšlence, že vlastně vůbec nestíhám tuhle dobu. Jiný den jsem si všechno pěkně naplánoval a dokonce se mi podařilo stihnout naplánované, jenže můj pocit uspokojení netrval příliš dlouho. K čemu vlastně všechna ta snaha stíhat za každou cenu?

Kam všichni tak pospíchají?

Cestování po Praze nebo po jiných větších městech je boj. Tlačíte se, prodíráte se davem, strkanice a ostré lokty. Je to závod s časem, neustále utíká a nikdy se nezastaví. Rychlé kafe, žádná snídaně a oběd z fast foodu. Nad dotazy nemusím přemýšlet, stačí jen odpovědět: "Nestíhám, nemám čas nebo Nevím, kde mi hlava stojí." Klient tlačí, šéf tlačí, kolegové křičí a nikdo nestíhá. Je to předem prohraný boj s časem, má vždycky náskok a nikdy nepovolí. Nepotřebuje chvíli na vydýchání, jede dál.

A co s tím? Nic, jede se dál.

Dva energy drinky, další kafe, jídlo žádný (příliš velká ztráta času).

Pracuji a nestíhám, venku už je tma a člověk opět vyráží ven bojovat o své čestné místo v hromadné dopravě. Zavírající dveře, dobíháš. Smrdící bezdomovec, on nikam nespěchá. Další motivace k tomu, abych si uvědomil, jak moc musím spěchat, všechno stihnout, jinak přijdeš o práci. Přece bys nechtěl smrdět v tramvaji? Přijedu domů, rychlá večeře, rychlé zprávy (krátké, výstižné, bulvár), rychlý film (stručná zkratka ze života: Pracující lidé - velká láska - hodně střílení- velká tragédie - smutný konec).
Čas neúprosně letí, půlnoc, ospalost nepřichází (příliš mnoho kofeinu), musíš jít spát, čas letí a ty zítra brzo vstáváš. Jdeš spát, spánek, budík, musíš vstávat.

A takhle je to každý den až do pátku, kdy zajdeš do hospody a na chvíli se zastaví čas. Ale jen na chvíli do druhého rána, kdy opět jedeš dál, abys stihl všechno, co jsi nemohl během týdne.


Co se to stalo s naší společností?

Sám nechápu, jak se vyrovnat s tímhle neúprosným tempem. Prostě už nemám chuť předstírat, že stíhám tempo téhle společnosti, téhle generace a doby. Chci si jen na chvíli sednout v přírodě a vychutnávat si nekonečně vleklý čas a chvíle, kdy po mě nikdo nic nechce, žádné termíny, spěchání a nestíhání.

No nic, jedem dál. Další kafe, žádný jídlo a běh na autobus..