Sedm smrtelných hříchů naší společnosti

Je sedm smrtelných (nebo spíš velikých) hříchů, které dohromady vytvářejí předpoklady pro zánik společnosti nebo velké civilizace, bylo již mnoho civilizací (např. Řím), které byly ke konci již tak zkažené, že musely nutně zaniknout nebo se alespoň změnit. Posuďte sami, jak je na tom ta naše společnost.

1.       Pýcha

Dříve nebylo možné, aby se ženy či muži uměle nechali vylepšovat. Dnes jsou běžné operace, jako zvětšení prsou, liposukce, modelování obličeje, silikonové rty, odstranění vrásek, apod.

Hubené modelky a kult štíhlých žen je stále velmi populární, ačkoliv to někteří návrháři bojkotují. Můžeme se tak stále setkávat s anorexií, nechutí k jídlu a nenávisti k vlastnímu tělu. Naopak mnozí lidé zašli natolik daleko, že jejich krása, moc či bohatství naprosto zaslepily jejich zdravý rozum.

Jsme na sebe tak pyšní, že zapomínáme, že také existují jiní lidé. Pokud máme bohatství, nezajímá nás, že jiní lidé umírají hlady. Pokud máme moc, nemáme potřebu ji použít pro dobro jiných lidí. Pokud jsme vystudovali vysokou školu, na ty co jí nemají, koukáme z patra, ale zapomínáme, že to není nic víc než obyčejný papír s názvem nějaké školy a titulu.

2.       Lakota

Nikdy v historii nebyl tak propastný rozdíl mezi nejbohatšími lidmi a těmi nejchudšími, neboť polovinu světového bohatství vlastní pouhá 2% nejbohatších lidí, zatímco dolní polovina vlastní jen 1%. Lidé, ze zemí Evropy, S Ameriky a několika dalších zemí (např. Japonsko, Dubaj) vlastní 90% tohoto bohatství.[1]

Můžeme si hromadit sebevíc krámů, ale časem zjistíme, že jsou to stejně jenom krámy, neboť žádná věc nám nemůže přinést opravdové štěstí.

3.       Závist

Je u nás velmi známá. Závidíme sousedům větší barák a novější auto, kolegům v práci vyšší plat nebo lepší postavení, přátelům lepší vztahy nebo více svobody, atd. Zvláště v ČR se závist velice dobře zakořenila do našich hlav a je velmi časté, že závidíme lidem, kteří jsou úspěšnější, slavnější, nebo přitažlivější. Možná to ani nechceme přiznat, ale mi téměř nikdy nejsme spokojení s tím, co máme, ať už je to cokoliv.

4.       Hněv

Máme obrovský hněv na politiku naší země, neboť jsme byli téměř vždy v područí jiného zřízení. Už naši prarodiče zažili hněv, když nacisti okupovali ČS a byl vydán rozkaz prezidentem republiky neklást jakýkoliv odpor. Na další zklamání a rezignaci jsme nemuseli vyčkávat příliš dlouho, byla jím sovětská okupace v roce 1968. Dnes máme 21 let demokracii a znovu cítíme obrovský hněv a bezmoc z politického dění, které se opět odehrává o nás, bez nás. Je to veliký hřích celé naší společnosti, neboť hněv ještě nikdy naši situaci nevyřešil, ale zklamaní a podvedení jsme se cítili již mnohokrát.

Ve světě je dnes veliký hněv především kvůli světové krizi a všeobecné nespokojenosti z důsledku propouštění, zadlužení, zvyšování daní a celkové vládní škrty v rozpočtech, nebo krach celého státu. Lidé se bouří a demonstrují, mají zlost, i když neví na koho, na vidině jsou politici, ale ti neumějí dělat nic, než to co dosud, tj. slibovat, utěšovat a slibovat.

5.       Chtíč

Každé druhé manželství se v ČR rozvádí a rozvodovost se stává běžnou normou ve společnosti.[2] Pryč jsou doby, kdy lidé žili celý život s jediným člověkem, neboť špatná volba, ego a chtíč nám nedovolí odevzdat svojí duši a život někomu druhému. Je otázka do jaké míry hrají roli v našem chtíči pudy a je známo, že jakékoliv potlačování vede k nemocem fyzického nebo psychického charakteru. Je v dnešní společnosti již normou, že mladí lidé jsou single a můžou si jen tak nezávazně užívat? Nebo dokonce žijí lidé v manželství, ale zároveň mají milenky a milence, ať už tajné nebo tolerované? Stává se běžným a normálním, že dva partneři spolu nevydrží déle než několik týdnů či měsíců? Jaká je tedy budoucnost dalších generací, které budou žít v rozvedených manželstvích, nezadaných párech, či jako výsledek nechráněného úletu?

Naše Ego nám neustále poroučí, chci tohle, chci tamto, ale naše jednání se nutně musí střetnout s dalším Egem, které zase chce něco jiného. Dostáváme se tak do bludného kruhu, protože nechceme dělat ústupky, ale zároveň nemůžeme dosáhnout svého cíle. Vede to ke konfliktům, k hádkám a sporům. Vzhledem k tomu, že jsme od mala vedeni k soutěžení, vlastně ani příliš neumíme spolupracovat. Společnost egoistů se na ničem dohodnout nemůže, protože jim to nedovolí hlas vlastního Ega.

6.       Obžérství

Podle Světové zdravotnické organizace trpí nadváhou 1,6 miliardy lidí starších 15 let, z toho 400 milionů obezitou. Do roku 2015 se mají tato čísla téměř zdvojnásobit.[3] A můžeme si gratulovat, neboť nejenom přibývajícími stavbami dalších Mcdonaldů, Bigburgrů a KFC, ale naším celkovým životním stylem a naprosto nezodpovědnou ignorací k našim tělům, si stavíme vlastní hřbitov a kopeme své hroby. Už delší dobu si všímám toho, že drtivou většinu lidí naprosto nezajímá, nejen z čeho jídlo pochází, jak se vyrábí, jestli je to zdravé, ale dokonce je nezajímá ani co jedí, hlavně aby jim to chutnalo a umlčelo jejich věčně nespokojené řvoucí žaludky, které by se daly přirovnat k velkým popelnicím. Je dětinské se vymlouvat na to, že není jiný způsob stravování, neboť jediné co prodejce a obchodníky zajímá, je poptávka, a dokud bude stále dost žroutů hamburgerů, budou na každém rohu strašit fastfoody.

7.       Lenost

Někde jsem četl, že lenost je matka pokroku, zajímalo by mě, kam bychom pokročili, kdyby doteď tento přístup vyznávala naprostá většina obyvatelstva. Je fakt, že jsme se dnes dostali do stádia, kdy už toho příliš nemusíme. Ve vyspělých zemích padlo jak otroctví, nevolnictví, i vykořisťování dělníků, ale zároveň to přineslo mnohá usnadnění a všeobecnou lenost. Lidé si zvykli, že nemusí příliš nebo vůbec chodit pěšky, zvykli si na internetovou komunikaci, na filmy, seriály a hry, kde prožijí všechno, aniž by museli opustit obývací pokoj. Je spousta lidí, kteří rezignovali na vlastní život, aby mohli trávit většinu času konzumováním drog, sledováním televize a hraním her na počítači. Dostaneme se snad do doby, kdy člověk už nebude žít svůj fyzický život, ale bude žít jiný virtuální, protože ten náš snad není dost zajímavý a plnohodnotný? Dostaneme se do stádia, kdy nám bude zatěžko opustit vlastní postel?

---

[1] http://ekonomika.ihned.cz/c6-10084500-19906840-001000_d-polovinu-svetoveho-bohatstvi-vlastni-dve-procenta-bohacu

[2] http://domaci.ihned.cz/c1-35692160-kazde-druhe-manzelstvi-se-loni-rozvedlo

[3] http://www.obesity-news.cz/?id=143