neděle 28. listopadu 2010

Sedm smrtelných hříchů naší společnosti

Je sedm smrtelných (nebo spíš velikých) hříchů, které dohromady vytvářejí předpoklady pro zánik společnosti nebo velké civilizace, bylo již mnoho civilizací (např. Řím), které byly ke konci již tak zkažené, že musely nutně zaniknout nebo se alespoň změnit. Posuďte sami, jak je na tom ta naše společnost.

1.       Pýcha
Dříve nebylo možné, aby se ženy či muži uměle nechali vylepšovat. Dnes jsou běžné operace, jako zvětšení prsou, liposukce, modelování obličeje, silikonové rty, odstranění vrásek, apod.
Hubené modelky a kult štíhlých žen je stále velmi populární, ačkoliv to někteří návrháři bojkotují. Můžeme se tak stále setkávat s anorexií, nechutí k jídlu a nenávisti k vlastnímu tělu. Naopak mnozí lidé zašli natolik daleko, že jejich krása, moc či bohatství naprosto zaslepily jejich zdravý rozum.

Jsme na sebe tak pyšní, že zapomínáme, že také existují jiní lidé. Pokud máme bohatství, nezajímá nás, že jiní lidé umírají hlady. Pokud máme moc, nemáme potřebu ji použít pro dobro jiných lidí. Pokud jsme vystudovali vysokou školu, na ty co jí nemají, koukáme z patra, ale zapomínáme, že to není nic víc než obyčejný papír s názvem nějaké školy a titulu.

2.       Lakota
Nikdy v historii nebyl tak propastný rozdíl mezi nejbohatšími lidmi a těmi nejchudšími, neboť polovinu světového bohatství vlastní pouhá 2% nejbohatších lidí, zatímco dolní polovina vlastní jen 1%. Lidé, ze zemí Evropy, S Ameriky a několika dalších zemí (např. Japonsko, Dubaj) vlastní 90% tohoto bohatství.[1]

Můžeme si hromadit sebevíc krámů, ale časem zjistíme, že jsou to stejně jenom krámy, neboť žádná věc nám nemůže přinést opravdové štěstí.

3.       Závist
Je u nás velmi známá. Závidíme sousedům větší barák a novější auto, kolegům v práci vyšší plat nebo lepší postavení, přátelům lepší vztahy nebo více svobody, atd. Zvláště v ČR se závist velice dobře zakořenila do našich hlav a je velmi časté, že závidíme lidem, kteří jsou úspěšnější, slavnější, nebo přitažlivější. Možná to ani nechceme přiznat, ale mi téměř nikdy nejsme spokojení s tím, co máme, ať už je to cokoliv.

4.       Hněv
Máme obrovský hněv na politiku naší země, neboť jsme byli téměř vždy v područí jiného zřízení. Už naši prarodiče zažili hněv, když nacisti okupovali ČS a byl vydán rozkaz prezidentem republiky neklást jakýkoliv odpor. Na další zklamání a rezignaci jsme nemuseli vyčkávat příliš dlouho, byla jím sovětská okupace v roce 1968. Dnes máme 21 let demokracii a znovu cítíme obrovský hněv a bezmoc z politického dění, které se opět odehrává o nás, bez nás. Je to veliký hřích celé naší společnosti, neboť hněv ještě nikdy naši situaci nevyřešil, ale zklamaní a podvedení jsme se cítili již mnohokrát.

Ve světě je dnes veliký hněv především kvůli světové krizi a všeobecné nespokojenosti z důsledku propouštění, zadlužení, zvyšování daní a celkové vládní škrty v rozpočtech, nebo krach celého státu. Lidé se bouří a demonstrují, mají zlost, i když neví na koho, na vidině jsou politici, ale ti neumějí dělat nic, než to co dosud, tj. slibovat, utěšovat a slibovat.

5.       Chtíč
Každé druhé manželství se v ČR rozvádí a rozvodovost se stává běžnou normou ve společnosti.[2] Pryč jsou doby, kdy lidé žili celý život s jediným člověkem, neboť špatná volba, ego a chtíč nám nedovolí odevzdat svojí duši a život někomu druhému. Je otázka do jaké míry hrají roli v našem chtíči pudy a je známo, že jakékoliv potlačování vede k nemocem fyzického nebo psychického charakteru. Je v dnešní společnosti již normou, že mladí lidé jsou single a můžou si jen tak nezávazně užívat? Nebo dokonce žijí lidé v manželství, ale zároveň mají milenky a milence, ať už tajné nebo tolerované? Stává se běžným a normálním, že dva partneři spolu nevydrží déle než několik týdnů či měsíců? Jaká je tedy budoucnost dalších generací, které budou žít v rozvedených manželstvích, nezadaných párech, či jako výsledek nechráněného úletu?

Naše Ego nám neustále poroučí, chci tohle, chci tamto, ale naše jednání se nutně musí střetnout s dalším Egem, které zase chce něco jiného. Dostáváme se tak do bludného kruhu, protože nechceme dělat ústupky, ale zároveň nemůžeme dosáhnout svého cíle. Vede to ke konfliktům, k hádkám a sporům. Vzhledem k tomu, že jsme od mala vedeni k soutěžení, vlastně ani příliš neumíme spolupracovat. Společnost egoistů se na ničem dohodnout nemůže, protože jim to nedovolí hlas vlastního Ega.

6.       Obžérství
Podle Světové zdravotnické organizace trpí nadváhou 1,6 miliardy lidí starších 15 let, z toho 400 milionů obezitou. Do roku 2015 se mají tato čísla téměř zdvojnásobit.[3] A můžeme si gratulovat, neboť nejenom přibývajícími stavbami dalších Mcdonaldů, Bigburgrů a KFC, ale naším celkovým životním stylem a naprosto nezodpovědnou ignorací k našim tělům, si stavíme vlastní hřbitov a kopeme své hroby. Už delší dobu si všímám toho, že drtivou většinu lidí naprosto nezajímá, nejen z čeho jídlo pochází, jak se vyrábí, jestli je to zdravé, ale dokonce je nezajímá ani co jedí, hlavně aby jim to chutnalo a umlčelo jejich věčně nespokojené řvoucí žaludky, které by se daly přirovnat k velkým popelnicím. Je dětinské se vymlouvat na to, že není jiný způsob stravování, neboť jediné co prodejce a obchodníky zajímá, je poptávka, a dokud bude stále dost žroutů hamburgerů, budou na každém rohu strašit fastfoody.

7.       Lenost
Někde jsem četl, že lenost je matka pokroku, zajímalo by mě, kam bychom pokročili, kdyby doteď tento přístup vyznávala naprostá většina obyvatelstva. Je fakt, že jsme se dnes dostali do stádia, kdy už toho příliš nemusíme. Ve vyspělých zemích padlo jak otroctví, nevolnictví, i vykořisťování dělníků, ale zároveň to přineslo mnohá usnadnění a všeobecnou lenost. Lidé si zvykli, že nemusí příliš nebo vůbec chodit pěšky, zvykli si na internetovou komunikaci, na filmy, seriály a hry, kde prožijí všechno, aniž by museli opustit obývací pokoj. Je spousta lidí, kteří rezignovali na vlastní život, aby mohli trávit většinu času konzumováním drog, sledováním televize a hraním her na počítači. Dostaneme se snad do doby, kdy člověk už nebude žít svůj fyzický život, ale bude žít jiný virtuální, protože ten náš snad není dost zajímavý a plnohodnotný? Dostaneme se do stádia, kdy nám bude zatěžko opustit vlastní postel?

pátek 26. listopadu 2010

Všechny nemoci způsobuje nerovnováha

Téměř všechny nemoci způsobuje nerovnováha v našem těle. Naše tělo obsahuje miliardy různých mikroorganismů, které jsou pro nás i pro vědu naprostou záhadou, dnes dokážeme popsat pouhá 2% a zbylých 98 je nám neznámých. Víme však, že naše tělo potřebuje ke svému životu určité prostředí, které se vyznačuje pomocí PH. Aby naše tělo bylo v rovnováze, potřebuje mírně zásadité 7,35-7,4 PH s mírným výkyvem. Pokud nastane nerovnováha a tělo je např. příliš kyselé, začnou jednotlivé orgány vypouštět látky, které vyrovnají stav PH, to ovšem vede k oslabení těchto orgánů a následkem toho tělo hůře odolává nemoci. Pokud je tento stav dlouhodobý může dojít ke vzniku vážné nemoci, zhoubných nádorům, rakovině, a pokud orgány již nejsou schopny udržet rovnováhu, následuje smrt.[1]

Nejčastějším typem vychýlení rovnováhy, je příliš kyselé prostředí. Většina potravin našeho dnešního jídelníčku, je totiž právě kyselinotvorná, proto v našich tělech vznikají kyseliny, které musejí nejčastěji játra, ledviny, plíce a střeva odbourávat. Z toho důvodu dnes je tolik případů rakoviny tlustého střeva, rakoviny žaludku, selhání jater, ledvin a rakovina plic. Kyselé prostředí nevzniká pouze vlivem potravy, ale také vlivem stresu, negativního myšlení, škodlivého prostředí, kouření, alkoholu a chemických látek.

Aby naše tělo bylo v rovnováze a netrpělo žádnými civilizačními nebo jinými chorobami, musíme mu věnovat náležitou péči a pozornost. To nejmenší co pro sebe můžeme udělat, je změnit jídelníček, na zdravý a pestrý repertoár. Jak je známo, jsou pro nás nejdůležitější potraviny čerstvé, bez chemických úprav, především zelenina a ovoce. Je důležité si uvědomit pojem zásadotvorné, neboť citrón se zdá být kyselý, ale ve skutečnosti patří do zásadotvorných potravin, které nutně potřebujeme. Naopak ořechy jsou zase kyselinotvorné.[2]

Kyselinotvorné:[3]

Silně
Maso a masné výrobky - kyselina močová
Vepřové maso - kyselina sírová a dusičná
Sladkosti, cukr, produkty z bílé mouky - kyselina octová
Sladidlo - kyselina mravenčí
Nealkoholické nápoje (sycené a slazené) - kyselina fosforečná
Káva, černý čaj, červené víno - kyselina tříslová
Léky proti bolesti - kyselina acetylosalicylová
Nadměrná tělesná námaha - kyselina mléčná
Stres, hněv - kyselina solná

Slabě
ovocné šťávy
lískové oříšky, vlašské ořechy, sladké mandle 
pšeničná celozrnná mouka
žitná celozrnná mouka 
celozrnný „knäckebrot" 
celozrnný chléb 
výrobky z celozrnného šrotu 
máslo
tvaroh
jogurt 
rýže, loupaná, vařená 
burské a paraořechy

Zásadotvorné:[4]

Silně
zeleninové šťávy
pšeničné klíčky
bylinkový, zelený čaj
zelenina a listový salát jako např. okurky, zelí, čerstvé pampelišky, endivie, rajčata, cukety, tykev, mrkev, ředkvičky, kedlubny, pórek, polní salát, lilek, celer, brambory, bílé fazole, rukola atd. 
slunečnicová semena

Slabě
plody jako např. fíky, rozinky, banány, citróny, melouny, třešně, hroznové víno, meruňky, broskve, jahody, angrešt, maliny, borůvky atd.
podmáslí
výběrové nebo čerstvé syrové mléko
quinoa, amarant, špalda, jáhly, kroupy, pohanka
klíčky špaldy
obilná káva
avokádo
med
čočka, hrách, zelené a žluté fazole

Neznamená to, že bychom měli kyselinotvorné potraviny vynechat, ale vzhledem k tomu, že jich je většina, měli bychom se spíše soustředit na dostatek zeleniny, ovoce a především na zelené potraviny obsahující důležitý chlorofyl. Také je důležité jíst méně masa a živočišných, mléčných výrobků.

Další faktory způsobující překyselení:[5]
-          Nadměrné množství potravy, přejídání
-          Konzumování jídla v pozdních hodinách večer a v noci
-          Nadmíra stresu
-          Rozčílení, hněv, zloba
-          Nedostatečná fyzická aktivita, nebo naopak přepětí svalů
-          Špatné, nepravidelné a povrchní dýchání

Je jasné, že v našich podmínkách a v dnešním uspěchaném světě se jen těžko nalézá potřebná rovnováha pro naše těla. Ale je jen na nás, co považujeme za své priority, jestli to je plnohodnotné zdraví a celková fyzická a duševní pohoda, pak jistě oceníme tyto znalosti, jak udržovat rovnováhu ve svém těle. Pokud nás to nezajímá dnes, bude nás to možná zajímat na stará kolena, kdy už konečně pochopíme, že jsme jen smrtelné bytosti a ještě nechceme odejít na onen svět, ale tehdy už bude příliš pozdě, proto je lepší začít již dnes.

neděle 21. listopadu 2010

Až se zhroutí systém

Ačkoliv to navenek nevypadá a politici nás dál budou ujišťovat, že mají vše pod kontrolou a že krize je již za námi, tak ve skutečnosti toto není ani špička ledovce skutečné krize. Média, která jsou mimochodem regulována politiky, nám budou dál předávat obraz, který nás má uspokojit a ukolébat v domnění, že nějaké vládní škrty a omezení nás můžou zachránit.

Tento systém je na pokraji zhroucení. Je to konec kapitalismu, konec fosilních paliv, konec konzumního životního stylu a konec zdánlivě nekonečných přírodních zdrojů. Zdá se toto tvrzení možná příliš troufalé, a kdybych ho dokonce publikoval někdy v roce 2008, tak by mě považovali za šílence. Ale toto tvrzení je založené na nezpochybnitelných faktech. Už nelze dál lhát a přesvědčovat lidi donekonečna, že všechno bude jako dřív. To ani nelze, neboť jsme překročili spotřební křivku a poprvé v historii je více produkce než samotné lidské práce. Banky kolabují, protože obchodovaly s virtuálními penězi, které neexistují. Nelze, aby systém fungoval na něčem, co existuje pouze v binární podobě.

A důkazy? Bankrot Islandu, Řecka, blížící se bankrot Irska, Španělska, Itálie, Portugalska a Belgie.  Obrovsky zadlužené USA a Japonsko a další státy, které jsou závislé na spojených státech.
Není to jen krize bankovního sektoru, je to všeobecná krize kapitalismu, který je založený na nekonečném růstu. Máme příliš mnoho technologií a strojů, které nahrazují lidskou práci, v důsledku toho příliš velkou nezaměstnanost a příliš mnoho výrobků, které nejsme schopni spotřebovávat, protože nemáme dost peněz, a když firmy nemůžou prodat své výrobky, tak mají obrovské ztráty a nemůžou zaplatit astronomické částky, které musí platit za elektřinu a energii na stroje, továrny a dopravu. Zatím je ještě dostatek lidí, kteří mají práci a kupují výrobky, ale v důsledku falešných hypoték a virtuálních peněz, které nejsou ničím kryty, lidé přicházejí o domovy, mají šílené dluhy, které jsou prakticky nezaplatitelné. Je čím dál vyšší nezaměstnanost a je jen otázkou času, než dojde ropa a systém se nadobro zhroutí.

Co potom bude následovat?
Lidé se rozdělí na několik skupin, stejně jako je známá alegorie o potápějícím se Titaniku. První skupina bude zatvrzele tvrdit, že to není pravda a že se vlastně nic neděje, bude dál pokračovat ve snění svého života, je to ta skupina na Titaniku, která tančí a pije, zatímco se Titanic potápí. Druhá skupina začne ihned vyšilovat a bláznit, nebo je popadne obrovská zlost a agresivita. Celou dobu jste nám lhali a my jsme vám věřili? Jsou to ti lidé, kteří půjdou do ulic a budou demonstrovat, ničit poslední zbytky materiálního světa, budou útočit na lidi, snažit se za každou cenu zachránit poslední kousky mamonu. Na Titaniku se ani nesnaží tolik o záchranu, jako o nalezení viníků, kteří jim lhali, že Titanik je nepotopitelný. Poslední skupinou jsou lidé, kteří zachovají klid a snaží se najít nebo vyrobit záchranné čluny. Jsou to lidé, kteří pochopili, že popírání ani zlost je nezachrání, oni poznali, že je čas zahodit všechno staré harampádí, majetek a předsudky a zachránit si holý život.

Jak se zachránit z potápějící lodi?
Myslím si, že to není žádná tragédie, něco starého končí, aby mohlo vzniknout něco lepšího. Příliš dlouho jsme stavěli onu Babylonskou věž (viz nejvyšší mrakodrap světa v Dubaji), příliš jsme hromadili a z mamonu jsme si vytvořili nové konzumní náboženství. Dokonce jsem někde četl, že splňujeme všechny předpoklady, které předcházejí zániku každé velké civilizace. Ale pokud stavíme dům, který vede až do nebe a jeho základy jsou ze ztrouchnivělého dřeva, nemůžeme čekat, že tento dům bude stát příliš dlouho. Ale dost bylo řečí, je to jednoduchá matematika, kterou chápe i malé dítě a naši politici to nejsou schopni přiznat nebo dokonce pochopit, že když je systém založený na nekonečném hromadění z peněz, které reálně neexistují, musí brzo padnout. A to se dnes děje, je konec, hra skončila a všelijací vychytralci se budou neustále snažit vyargumentovat, že je to nesmysl, že systém jede dál, nebo tomu dokonce věří, ale fyziku a matematiku nemůžete obelhat. Když hodíte kámen do vzduchu, musí zákonitě zase spadnout, 1+1 je vždycky 2. Můžete to popírat a vyvracet, jak chcete, ale vždycky se stejně dostanete ke stejnému výsledku.

Ale jak z toho ven?
Neodvažuju se zde psát nějaký návod, nebo postup řešení, nakonec může někdo přijít na úplně jiné nápady, ale raději než kritizovat nebo vyvracet něčí tvrzení, pokusím se napsat několik základních bodů, které nám můžou do budoucna pomoci.

-          Neberte si žádné hypotéky, půjčky, nebo jakékoliv podpory od banky či jiných pochybných lidí
-          Zrušte si účty v bance, peníze raději investujte do nějakého úrodného pozemku, nebo do zlata, do něčeho co má hodnotu, nemá smysl peníze skladovat doma a čekat, až vás vykradou
-          Nekupujte zbytečnosti, které jsou k ničemu, jako módní oblečení, televize, auta, mobily, atd.
-          Až nebude fungovat elektřina, bude veškerá elektronika k ničemu, proto je vždy lepší mít jiné způsoby komunikace a způsobu obživy
-          Je lepší kupovat oblečení, které je z materiálů, které jsou odolné a vydrží hodně dlouho, ještě lépe dešti a mrazu odolné
-          Co nejdříve se potravinově osamostatnit, pěstovat jídlo na zahrádce, na balkóně, kdekoliv to jde a nejlépe postavit svépomocí dům z okolních materiálů a zahradu na pěstování jídla, chov zvířat, atd.
-          Je dobré mít pouze věci, které se dají opakovaně používat, ne spotřební zboží na jedno použití, ale kvalitní dlouholeté účelné věci, např. nářadí, břitvy, nůžky, atd.
-          Až dojde ropa a benzín bude nekoupitelným zbožím, bude většina aut naprosto zbytečná, a tak se stanou koně opět žádanou dopravní vymožeností a vlaky budou nejspíš stejně důležité jako v 19. Století
-          Každý kdo má možnost se osamostatnit potravinově i energeticky již dnes, má velikou výhodu, kdo čeká na to, až se loď potopí, dělá velikou chybu, neboť ten, kdo bude poté žít ve městě, zažije asi nejspíš neuvěřitelné hrůzy a zvěrstva na 21. Století, není nic horšího než dav, který se snaží ukořistit poslední zbytky jídla a léků

Nechci zde malovat příliš děsivý scénář, ale fakt je ten, že bychom se měli připravit na cokoliv, ať už to bude dobré nebo zlé. Jen doufejme, že po této bolestivé reformaci, nastane vznik něčeho nového, osvícenějšího a lepšího, že to bude impulz pro novou éru, ve které se lidi probudí a již spolu nebudou soupeřit a nenávidět se, ale naopak spolupracovat a vzájemně vytvářet plnohodnotný vztah. Příliš dlouho jsme válčili, zabíjeli se navzájem, vraždili, plivali na sebe špínu, záviděli jeden druhému a celá naše společnost byla založena na nějakém vymyšleném prvotním hříchu, že máme pocit, že celý život je za trest a my musíme trpět. Ale tak tomu není, je to jen dogma, které jsme se naučili nazpaměť jako básničku, kterou umíme, i kdyby nás probudili uprostřed noci. Naše názory jsou zdeformované a my jsme se celý život učili tomu věřit a dospěli jsme do takového stádia, že jsme to nejenom přijali, ale jsme dokonce schopni to bránit, a dokonce kvůli tomu i zemřít v nějaké nesmyslné válce. Je to na hlavu a musí to skončit a doufám, že to bude brzo, protože nechci svým dětem nebo vnoučatům vysvětlovat, proč mluvíme o lásce, přátelství a porozumění, ale konáme většinou jen nenávist, podrazáctví a egoismus.

středa 17. listopadu 2010

Austrálie jako nový domov

Tento článek píšu na základě informací, které mám od kamaráda, který v Austrálii žije již druhým rokem. Napsat tento článek mě napadlo, když jsem s ním naposledy mluvil po skypu a on mi řekl, že už se tam cítí jako doma, což mě překvapilo vzhledem k tomu, jak krátkou dobu tam pobývá. Ale když jsem se nad tím zamyslel a dal jsem dohromady vše, co mi říkal, dalo mi to celkem smysl.

Mezi naší zemí a Austrálií je totiž propastný rozdíl. Není to jen o tom, že každá země leží na opačné polokouli, nebo že Austrálie je vlastně kontinent, i když nejmenší. Je to především poznatek, že Austrálie ( dále Au) je země, která vede pořadí zemí světa s největší prosperitou a blahobytem. 
A proč tomu tak je?

Austrálie má vlastní zásoby ropy a uhlí, zlata a dalšího nerostného bohatství, dále má velké příjmy za poskytování víz a studia pro přistěhovalce a turisty, proto je to velmi bohatý stát. V Au se setkávají různé druhy kultur a celý stát se prezentuje jako velmi otevřený a liberální.  Au je země, kde nic není pro nikoho problém.

Jak je známo v Au je většinu roku krásných 30 stupňů a pouze v zimě fouká vítr od oceánu a cca měsíc prší. V centrech měst, najdete obrovské parky, kde lidé grilují a relaxují. Nepoužívá se topení, ale velké náklady pohlcuje klimatizace. V noci je příjemných 18 stupňů.

Když jdete po ulici, cizí lidé se s vámi dají do řeči a všeobecně panuje spíše přátelská, optimistická pohoda, ať už jdete nakoupit, najíst se nebo si zasurfovat. Velice zajímavý mi přijde především fakt, který by u nás neměl šanci, tj. že když poštou přijde balík např. s televizí, dají vám ho před dveře a může tam být třeba měsíc a nikdo ho neukradne, dle mého kamaráda je to ani nenapadne, že by ho ukradli, bohužel se může stát, že vám ho ukradne cizinec ze země, kde se krade běžně. Domy se tu nezamykají.  

Práce se nebere tak vážně jako u nás, je to pouze prostředek, jak si zajistit obživu a kariérismus nebo workoholismus není tak častý, ale spíše raritou. Můj kamarád dělá v IT firmě, kde panuje velmi přátelská atmosféra a šéf je také spíše spolupracovník a kolega, než nepřístupná autorita. U nás je tenhle americký přístup v IT už poměrně dobře zavedený, ale hodně se dělá na přesčasy a tahání práce domů je velmi běžné. Záleží na tom, kde pracujete, avšak můj kamarád je spíše ojedinělý případ, protože většina nově příchozích musí brát práce, jako čišníci, myči nádobí, nebo uklízeči a teprve časem se asimilovat a najít lepší práci. A kdyby né, tak to také není katastrofa, neboť i popeláři mají v Au skvělý život.

Jídlo je zde dražší než u nás, ale i podprůměrné platy jsou vyšší, a tak si můžete koupit několikanásobek a i s malým platem mít dostatek financí, protože základní potřeby, jako jídlo, pití, oblečení a různé věci zde pořídíte velice snadno. Bydlení je zde drahé, stejně jako v jiných západních státech v Evropě, ale i tak můžete sehnat velmi slušný podnájem.

A co říct závěrem? Snad akorát to, jak Australané tráví svůj volný čas. Lidé zde žijí venku, chodí do restaurací a o víkendu dělají pikniky. Hodně se scházejí a žijí pohromadě, nesedí doma u televize, rádi si povídají a po práci chodí na pivo (ne však za účelem se opít, ale společně poklábosit). Jsou zde velké restrikce proti alkoholu, především proto, že původní obyvatelé Aboriginci jsou známí tím, že nepracují, žijí na podpoře a hodně pijí. 
Au žije sportem, tady se surfuje, jezdí na kole, na skatu, běhá, plave, atd. Prostě není čas se nudit, nebo filozofovat nad tím, co je a není špatně. Není asi namístě si Austrálii nějak moc idealizovat, ale na druhou stranu není špatné si sečíst všechna pozitiva a porovnat je s naší situací, kterou prožíváme dnes a denně. Rozhodně mě zaujali jejich mezilidské vztahy, jejich přístup k životu, k práci a obdivuju, že ještě někde existuje místo, které není zkažené honbou za ziskem a majetkem.

U nás tomu tak není a bylo by asi na obsáhlou analýzu, jaké jsou důvody naší všeobecně pochroumané povahy, proč se zde krade, lže a tunelování a podvádění je téměř národní sport? Nelze to pouze donekonečna svádět na komunistickou minulost, protože dnes máme 20 let demokracii a kam jsme se dostali? 

pátek 12. listopadu 2010

Facebook - fenomén naší doby

Ať už se nám to líbí nebo ne, internet radikálně změnil naší dobu. Pryč jsou doby, kdy komunikace trvala hodiny, dny nebo dokonce měsíce. Když chceme zjistit informace, už nemusíme spoléhat jen na odborníky, novináře, televizi nebo knihovnu, vše blesku rychle zjistíme přes internet.

Na internetu jsme si oblíbili komunikaci přes různé chaty, spolužáky nebo prostřednictvím ICQ, ale jeden komunikátor se naprosto vymyká všem, které jsme doposud mohli posuzovat. Tím komunikátorem, nebo spíše sociální sítí není nikdo jiný než notorický známý, nedávno vzniklý facebook.

Je s podivem, jak rychle se dokázal rozšířit mezi populací a změnit tak od základu lidskou komunikaci. Můžeme mluvit o fenoménu naší doby, neboť s jeho příchodem jsme se museli nutně změnit my sami. Je jedno, jestli máte profil na facebooku nebo ne, protože se mu stejně nevyhnete. On vás bude ovlivňovat bez vaší vůle, protože pozvánky na různé akce se posílají přes facebook, kamarádi se domlouvají i bez vás přes facebook, vaše fotky můžou být kdykoliv zveřejněny na něčím profilu, aniž vy o to stojíte. Můžete se tomu vzpírat, jak chcete, ale to že se něco děje, bez vaší vůle nebo účasti, to nemůžete příliš změnit.

Nepopírám, že FB má mnoho výhod a určitě je to velmi snadný způsob komunikace. Dobře se na něm domlouvají hromadné akce a následně se můžete konfrontovat s foto a video dokumentací daného večírku, což je výhoda spíše pro jedince, kteří zrovna neholdují větší dávce alkoholu. Má určitě jistý potenciál a možná vývoj dalších technologií a vychytávek přinese další netušené možnosti v oblasti komunikace a sociálních vztahů. Další nespornou výhodou, je stálý kontakt s přáteli (těmi skutečnými) a konečně nemusíte v hlavě nosit kalendář narozenin a svátků všech svých domnělých známých. Kdykoliv něco potřebujete, stačí se připojit a oslovit někoho z vašich online přátel, to radikálně mění rychlost komunikace a její cenu v Kč (protože platíte pouze za připojení netu), oproti klasickým mobilním telefonům.

Ale nabízí se vskutku provokativní otázka. Myslíte si, že doopravdy může každý z nás mít stovky nebo dokonce tisíce přátel? FB úplně zmrzačil pojem přátelství. Kde jsou ty časy, kdy jsme vyšli ven se svými přáteli a tváří v tvář jsme sdíleli svá malá traumata nebo pocity radosti. Neříkám, že teď už to nejde, spíše mi připadá, že dnes ta lenost dospěla do takového stádia, že radši sedíme doma na zadku a mlátíme do klávesnice, srdce si vylíváme na zeď a svojí smutnou fotku vyložíme na profilu.

Vážně dneska závidím těm mladým lidem, kteří již žili v době internetu, ale nemuseli číst informativní statusy svých tzv. přátel, kteří mají nutnou potřebu sdělovat své nejniternější potřeby typu: ‘’Zrovna jsem šlápnul do lejna a musel jsem vám to říct.’’ Ale jsem optimista a věřím, že je tato potřeba brzo opustí a budou nám už sdělovat jen důležitá a zásadní fakta.

Další zádrhel na FB je již dlouho komunikovaná ztráta soukromí a únik dat. Nikdo nás samozřejmě nenutí, abychom zveřejňovali svá čísla, kontakty nebo hesla od banky, ale to ještě neznamená, že jsme plně v bezpečí. Vzpomeňte si na všechny vaše statusy, fotky nebo odkazy, které byly vystaveny na vašem nebo jiném profilu, dejte ruku do ohně za to, že tyto informace vám jakýmkoliv způsobem v blízké nebo daleké budoucnosti neublíží. Je jedno, že jste je smazali hned druhý den, za náhlého prozření a vystřízlivění, všechny data se na internetu ukládají a dají se zpětně dohledat. A kdo ví, třeba jednou přijde doba, kdy je někdo bude chtít proti vám použít. Již dnes personalisté třídící naše životopisy projíždějí internet a právě FB jim o nás může udělat spolehlivý obrázek.

Závěrem bych chtěl FB zhodnotit jako zajímavý prostředek komunikace, který má mnoho nástrojů a aplikací. Zasáhl do našeho života a je jen na nás, abychom si ohlídali, jak moc bude ovlivňovat náš život. Určitě v mnohém usnadňuje život a často nám poskytuje potřebné informace. Přináší sebou mnohé inovativní prvky a výhody různých serverů na jediném místě. Má však i svou druhou odvrácenou tvář, která nám zasahuje do soukromí, zahlcuje nás množstvím naprosto triviálních a někdy i vnucujících se informací, je to velký žrout času, a pokud si FB necháme přerůst přes hlavu, může se stát, že nám přetrhá všechny původní sociální vazby, jako rodina, přátelství a vážné vztahy.

Je jen na nás, jak se k němu postavíme, jestli čelem nebo zády.

pondělí 8. listopadu 2010

Trochu jiné školy

Protože jsem se již setkal jak s názory, které tyto školy vnímají naprosto mylně, tak s celkovou neznalostí tohoto druhu škol, rozhodl jsem se, že napíšu něco málo o alternativních školách a vysvětlím některé základní pojmy, které jsou důležité pro lepší pochopení tohoto tématu. Pro podrobnější informace doporučuji se podívat na zdroje, které uvádím na konci článku.

Co jsou alternativní školy?

Tyto školy vznikly jako reakce na špatné zlozvyky klasických škol, které děti zatěžují zbytečnou teorií, kterou musejí znát nazpaměť, mechanickému učení, negativnímu hodnocení žáků, nedostatku aktivity a zapojení se do hodiny. Naproti tomu alternativní školy se snaží děti zaujmout a vytvořit jim vhodné prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte. Děti se aktivně zapojují do hodin, spoluvytvářejí výuku a učitel není tím, kdo by je do něčeho nutil, ale spíše se je snaží vést správným směrem a nechat vyniknout jejich schopnosti.
 Setkal jsem se s názorem, že tento způsob výuky povede k anarchii, kde si děti budou pouze hrát a nic se nenaučí, ale tak tomu rozhodně není. Děti mají dané osnovy, které se musí naučit. Naučí se stejně mnoho jako děti klasických škol, akorát se používají účinnější metody, jak děti naučit a neznechutit jim školu. Děti se učí větší samostatnosti, zodpovědnosti, jak spolu jednotlivé předměty souvisí a jak věci fungují v praxi. Děti jsou hodnoceny obsáhlejším textem, kde jsou popsány jejich přednosti i nedostatky a kde došlo ke zlepšení.
Školy úzce spolupracují s rodiči dětí, jsou pořádány různé veřejné akce a představeny dětské práce. Škola se snaží vytvořit nejvhodnější prostředí pro děti, které bude zdravé, příjemné a pohodlné. Žáci by neměli bezohledně soutěžit, ale spíše spolupracovat a vzájemně si pomáhat.

Nejznámější alternativní školy

Walfdorská

Vychází z antroposofie Rudolfa Steinera, který chtěl vytvořit školu na demokratických principech s rozvojem tvůrčích a sociálních dovedností. Učitel by měl pohlížet na dítě, jako na duchovní bytost, která se musí naučit rozhodovat a jednou převzít výchovu sebe sama.

Montessori

Byla založena italskou malířkou. Třída je rozdělena na tzv. centra – stolky, kde jsou police s různým zaměřením – matematika, čeština, atd. Mezi centry je dostatečný prostor pro odpočinek. Děti si volí, co budou daný den dělat a učitel je vede (spíše pouze směřuje) ke správnému řešení. Důraz je kladen na svobodnou volbu a samostatnost. Není vhodná pro hyperaktivní děti, je nutné plné soustředění.

Dalton

Byla založena žákyní Montessori. Uspořádání ve třídě umožňuje pohyb po třídě, skupinovou i samostatnou práci. Kladen důraz na samostatnost, odpovědnost a učit se, jak zacházet se svobodou. V Česku se učí pouze daltonské bloky na některých klasických školách.

Integrovaná tématická výuka

Podle Američanky - S. Kovalikové. Učivo integrováno k nějakému tematickému celku. Jedno celoroční téma se dělí na podtémata a ta na týdenní tématické celky. Učení probíhá velmi přirozeným způsobem s možností volného pohybu a prostorem pro individualitu. Děti se mohou podílet na výběru podtémat a vymýšlet úkoly, pomáhat mladším.

Zdravá škola

Je projekt Světové zdravotnické organizace pro Evropu. Snaží se vytvořit celkový stav fyzické, psychické a sociální pohody. Má tři základní pilíře: Pohoda prostředí, zdravé učení, otevřené partnerství. Dále tyto školy mohou používat - pohyblivá délka vyučovacích hodin, netradiční uspořádání třídy, o přestávkách k dispozici hřiště, integrované vyučování, zapojení rodičů, zdravá strava, atd.

Přírodní škola

První pokusy o realizaci byly již počátkem 20. Století. Výuka probíhá za každého počasí a celý rok v přírodě. Cílem je zdravý životní styl a kladný vztah k přírodě.

Domácí vzdělávání

Vzniklo v 60. letech 20. Století. Je legální v celé Evropské unii kromě Německa.  Rodiče učí podle platných osnov a nejméně dvakrát do roka jsou výsledky hodnoceny. Výhodou je individuální přístup rodiče, který své dítě zná. Děti si vynahrazují sociální kontakt na různých zájmových kroužcích a aktivitách.

Plusy versus mínusy

+ děti jsou lépe motivováni
+ škola hrou je zábavnější
+ učí se samostatnosti, individualitě, kreativitě
+ mohou rozhodovat o svém studiu
+ učitel vystupuje jako pomocník a rádce
+ děti se učí spolupráci, která je důležitá pro řešení konfliktů a rozporů
+ lepší fyzické i psychické zdraví dětí
+ děti lépe chápou látku
   (díky praktickému vyučování a propojení předmětů)
+větší prostor pro sebevyjádření a tolerance odlišnosti
+ učí se principům a úskalím svobody
+ lépe se vyjadřují a formulují svoje postoje
   (díky různým pracím a představením před veřejností)
+ formování hodnot k přírodě a duchovním principům
+ zapojení rodičů
+ individuální přístup ke každému dítěti
+ pečlivě vybíraní učitelé se speciálním vzděláním a pozitivním přístupem
- malý počet těchto škol
- neznalost nebo předsudky k těmto školám
- nepřipravenost dětí na metody konvenčního života
  (humanitní a alternativní obory mají stále extrémně nízké platy)
- příliš velká samostatnost vede k budoucím potížím k autoritám a pravidlům konvenčního systému
- vyžaduje spoustu času a úsilí pro rodiče dětí

Zdroje:

Nápoje nesmrtelnosti

Pokud už vás nebaví vyspávat ranní kocovinu, pít šestou kávu bez účinku a ze zeleného čaje se vám dělá špatně, nabízím alternativu. Takzvané nápoje nesmrtelnosti, jak jsem je nazval, jsou nečajové nápoje rostlinného původu s vysokým obsahem antioxidantů, minerálů a vitamínů. Myslím, že si tento název zaslouží, neboť pročišťují tělo, léčí, zvyšují imunitu a prodlužují život.

Rooibos

Původ: Jižní Afrika
Popis: Je to bobovitý keř, sbírají se větvičky a listy.
Látky: Železo, fluor, měď, vitamín C, sodík, draslík, kyselina fenolová, Rutin, Querzitrin, vápník, mangan, zinek a magnézium.
Účinky: zabraňuje chudokrevnosti, posiluje zubovinu proti kazu, proti nachlazení, stresu, bolesti hlavy, posiluje imunitní systém, podpora svalové hmoty, proti průjmu, bakteriím a plísním, reguluje krevní tlak, proti depresím a nespavosti, proti rakovině, při aftech, akné, astmatu, senné rýmě, čistí střeva a odstraňuje zácpu, odstraňuje problémy jako zvracení, pálení žáhy a křeče

Honeybush

Původ: Jižní Afrika
Popis: Divoce rostoucí keře. Má charakteristickou medovou vůni.
Látky: Železo, draslík, vápník, měď, zinek, hořčík, mangan, sodík
Účinky: na chudokrevnost, pro zuby a kosti, pro zdravou pokožku, nehty, snižuje cukr a cholesterol, proti rakovině, posiluje imunitu, na nachlazení, podporuje trávení, reguluje menstruační cyklus, kladný vliv na nervovou soustavu, proti virům a bakteriím, vhodný pro kojence, těhotné

Lapacho

Původ: Jižní Amerika
Popis: Je to vnitřní kůra stromu lapacho. Nazývané nápojem Inků.
Účinky: odstraňuje nečistoty a těžké kovy, posiluje játra, ledviny a slezinu, srdce a krevní oběh, podporuje trávení, imunitní systém, proti rakovině, chudokrevnosti, normalizuje cukr, uklidňuje nervy, posiluje pohlavní orgány, odstraňuje migrénu, usazeniny z cév, při léčbě ekzému, vyrážek, zánětů, podporuje správný spánek, přirozená funkce potních žláz, proti Parkinzonově chorobě, skleróze a revmatu, působí močopudně

Jiaogulan

Původ: Thajsko
Popis: Bylinný čaj z pětilistého ženšenu.
Látky: Flavonidy, polysacharidy, aminokyseliny, vitamíny, minerály a stopové prvky.
Účinky: posiluje imunitu, nervový systém, životní energii, odolnost, vytrvalost, stimuluje funkce jater, reguluje cholesterol a krevní tlak, cukr, cirkulace krve, proti rakovině, posiluje imunitu

Maté

Původ: Jižní Amerika
Popis: Listy ze stromu Cesmíny paraguayské. Je známé svými povzbuzujícími účinky.
Látky: Kofein, magnesiumvápníkdraslíkželezokřemík, fosfor, vitamíny A, B, C, E, betakaroten, antioxidanty, chlorofyl, biotin, cholin, inositol, riboflavin.
Účinky: Povzbuzuje, podporuje funkci ledvin, zlepšuje látkovou výměnu, normalizuje cukr v krvi, posiluje imunitní systém, tlumí pocit hladu, proti únavě, stimuluje mozek, zpomaluje stárnutí, snižuje cholesterol, posiluje srdeční činnost, štěpí tuky

Vilcacora

Původ: Jižní Amerika
Popis: Velká popínavá rostlina. Nazývaná svátá rostlina.
Látky: pentacyklické oxindolové alkaloidy (isomitrafylin, isopteropodin, mitrafylin, pteropodin, speciofylin, unkarin F), tetracyklické oxindolové alkaloidy (isorhynchofylin, rhynchofylin), glykosidicky vázané alkaloidy (5alfa-karboxystriktodisin), heteroyohimbanové pentacyklické alkaloidy (akuammigin), heteroyohimbanové tetracyklické alkaloid (hirsutein, hirsutin, korynanthein, dihydrokorynanthein), pyridino-indolo-chinolizidinové alkaloidy (angustin, angustolin), deriváty kyseliny chinovikové, deriváty ursolové a oleandrové kyseliny, steroly: beta-sitosterol, kampesterol, stigmasterol, flavanové deriváty: epikatechin, procyanidiny A1, B1, B2, B4.  
Účinky: proti nádorovým onemocněním a prevenci, proti onemocnění trávicího traktu, zvyšuje imunitu až o 60%, léčí záněty dýchacího ústrojí, při revmatismu a artritidě, léčení boreliózy, podpůrná léčba při AIDS, potlačuje chronický únavový syndrom

Kopřiva

Původ: Střední Evropa
Popis: Je to známá léčivá bylina, někdy vnímaná jako nepříjemný žahavý plevel.
Látky: chlorofyl, hořčík, karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, již výše uvedené aminy acetylcholin, histamin, serotonin, sacharidy, vitamíny, aminokyseliny, glukoniny, třísloviny, fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou, křemičitou.
Účinky: při zánětech, vyrážkách, ekzému, při senné rýmě, při infekci močových cest, detoxikuje, kloubní potíže, při nadýmání, zmírnění bolestí při menstruaci, zastavení krvácení, snižuje cukr i tlak, na chudokrevnost, při léčbě cukrovky, při trávicích obtížích, při revmatu a dně, čistí krev, při bolesti hlavy, zlepšuje náladu, proti únavě, pro zdravější vlasy

Jitrocel

Původ: Evropa, Asie
Popis: Vytrvalá rostlina rostoucí jako plevel u cest.
Látky: Slizové látky, kyselina křemičitá, citronová, glykosid aukubinu, enzymy invertina, emulsin, třísloviny, vitamín C, hořčiny, draselné soli, zinek, kumariny, fenylethanoidy.
Účinky: při nachlazení, problémy s dýchacím ústrojím, pro astmatiky i kuřáky, při trávicích potížích, čistí krev, při zánětech dásní a bolestech v krku, při kožních problémech, zevně se používá na jakékoliv rány, při krvácení, bodnutí hmyzem, popáleniny, atd.

Švédské kapky

Původ: Severní Evropa
Popis: Je to tinktura ze směsi různých léčivých bylin. Podle původní receptury švédského lékaře.
Látky: Aloe, reveňový kořen, Myrrha, kořen kurkumovníku citvárového, třemdavový, hořcový kořen, andělikový kořen, pupavový kořen, kafr, nátržníkový oddenek, bobrovina, modřínová houba, muškátový květ, sennový list, muškátové semeno, šafrán, puškvorcový kořen, lektvar bez opia, andělikový kořen, ploštičníkový kořen,  kozlíkový kořen,  skořicovníková kůra,  kořen kurkumovníku citvárového,  kardamomový plod, myrhová klejopryskyřice.
Účinky:  břišní tyf, otravu z masa, žloutenku, neprůchodnost střev, vybouleniny tmavočervených jizev, bolesti hlavy, onemocnění čelních dutin, zápal plic, hnisání čelních dutin, otoky nohou a chodidel, zdeformované klouby nohou i rukou, onemocnění ledvin, modřiny, krevní podlitiny, píchnutí hmyzem, žlučníkové záchvaty, ztracený sluch, zánět středního ucha, poranění obličeje, poranění očí, epilepsii, zlomeniny všech kostí, zápal mozkových blan, úrazy hlavy, koktání a jiné poruchy řeči, zánět slizových váčků, odchlípnutí sítnice, pórovitá sítnice, povzbuzení žaludku a žlučník, únava, malátnost, skleslost, rýma, nemoci průdušek, chřipka, ledvinová kolika, revmatismus, dna, vymknuté klouby, gastritida, nemoce slinivky břišní, skvrnky, bradavice, lišeje, cévní nádor, kuří oka, hemeroidy, hučení a zvonění v uších, všechny choroby žaludku a střev, koliky, špatné trávení, choroby jater a ledvin, trombóza, zánět žil, záchvaty, závratě, obrna, rakovina, dýchavičnost, řezné rány, poruchy sluchu, ochablost svěrače, atrofie, hnisavé rány