Já, single, piják a konzument

Možná takhle nějak by mohl začít úvodní slogan průměrného mladého obyvatele žijícího v Česku, nebo v mnoha jiných zemích Evropy, či Ameriky. Pojďme si tuto nehezkou větu, nebo chcete-li slogan, rozebrat na jednotlivé pojmy a vysvětlit si, proč je tento životní styl nebo postoj k životu trendem několika posledních let u nás a desetiletí na západě.

Já

Egoistická kultura, která je zaměřena na sobecké a individualistické cíle každého jednotlivce se objevila zhruba ve stejné době, jako masová kultura, která vznikla v důsledku zvyšující se produkce výrobků a snižující se poptávky. Reakce na situaci, kdy díky strojům a různým zefektivnění výroby byla čím dál větší nadprodukce, byl vznik reklamy, propagace a ovlivňování zákazníků. V lidech bylo potřeba vzbudit dojem, že jsou důležití a oni sami jsou ti, co ovlivňují samotnou výrobu produktů. Ovšem místo toho, aby se výroba snížila a vyrábělo se jenom potřebné množství, kvůli ziskům a hromadění peněz se celá kultura proměnila v jakýsi spotřební park, kde jednotlivci jsou neustále bombardováni falešnými obrazy potřeby a slogany podporující egoistické tendence. Výsledkem je to, že téměř každý se snaží vybudovat si svůj píseček, který musí neustále zvětšovat, proměňovat, zušlechťovat a dokupovat jeho další součásti. Obvykle se to projevuje známými způsoby, jako Já chci tohle a Já si musím sehnat tohle a tamto.

Netvrdím, že dříve egoistické tendence nebyly, naopak celá západní kultura už od dob antické filozofie byla primárně zaměřena na Ego, které pozoruje okolní svět a vše okolo posuzuje jako cizí či případně spřátelené nebo znepřátelené. Naproti tomu jiné tzv. východní kultury uznávali spíše spřízněnost s celou přírodou, nebo dokonce celým vesmírem. Příkladem můžou být Toltéci, buddhisté, nebo jiná duchovní učení v Japonsku, Číně a Indii. Do určité míry je egoismus dokonce životně důležitý, protože člověku pomáhá přežít v určitých stádiích vývoje jednotlivce. Známý je egoismus dětí, které vyžadují neustálou péči, potravu a pozornost svých rodičů. To mě vede k myšlence, že většina lidí naší společnosti se vlastně stále nalézá v dětském věku a je závislá na okolním systému, který jim zajišťuje péči, potravu a neustálou zábavu.

Dost mě udivuje, kolik filmů z produkce Hollywoodu začíná názvem Já, např. Já, robot, Já, legie, atd. Vlastně nám tím dává najevo, že je to naprosto v pořádku, že jsme egoističtí, protože kdybychom nebyli, tak bychom neměli potřebu si neustále něco pro sebe kupovat, vždyť většina z nás už má oblečení na každé roční období, tak proč kupovat další? Většina z nás má televizi, počítač i auto, ale přesto máme neustále potřebu kupovat nové a nové. A důvod? Prostě nám to velí naše ego, které je lehce ovlivnitelné okolními obchodníky. Nezajímá nás, že jinde lidé umírají hladem, nebo válkou, sice si asi řekneme, že je to hrozné, ale tím to končí. Máme přece svých starostí dost, třeba jak někomu lézt do zadku, abychom měli víc peněz a mohli postavit větší barák.

Single

Tento bod velmi úzce souvisí s tím předchozím, neboť právě egoismus je to, co nám brání, abychom s někým vydrželi déle, než vyprchá chemická potřeba. Všímám si čím dál častěji, jak v různých filmech a především seriálech jsou hrdinové, kteří s nikým nevydrží ve vztahu. Má to jednoduchý důvod, prostě by nikoho nebavilo koukat na seriál o šťastných párech, které jsou pořád spolu a nikdy se nepodvádí. Druhým důvodem by mohlo být to, že pro konzumní společnost je mnohem výhodnější si vychovávat egoistické závisláky, kteří jsou věčně nespokojení a potřebují se rozptýlit či utišit jinými zálibami. Kdyby v naší společnosti byly spíše fungující dlouholeté páry, což je momentálně nereálné, tak tito lidé by neměli příliš mnoho potřeb, co se týče kupování a zábavy, prostě by jim stačilo se zamilovaně procházet po přírodě a věnovat se jeden druhému. Z tohoto zjevného důvodu se můžeme tolik setkávat s tvorbou, která nás bude přesvědčovat, že nejvíce svobodní budeme sami, a že budeme mít více času na sebe, na budování kariéry, budeme mít více peněz a můžeme více utrácet. Na druhou stranu i dlouholeté páry, které mají děti jsou neustále nuceni kupovat nějaké věci svým dětem, není to však chyba dětí či rodičů, ale nastavení samotného obchodu, i v době nedostatku si děti dokázali vystačit s málem. Dnes máme bohužel svět extrémů, kde děti na západě mají všechno a děti třetího světa umírají hlady.

Je to naprosto jednoduchá úvaha, která ukazuje, jak propojená je naše obchodní sféra s každým jednotlivcem, který se zařazuje do společnosti.

Piják

Alkohol tu je od nepaměti a je skoro stejně starý, jako první města naší civilizace. Ovšem otázkou zůstává, proč tento jed je povolený, tolik tolerovaný, a dokonce podporovaný. Je to droga, stejně jako všechny ostatní, s tím rozdílem, že poslední studie ukazují alkohol, jako jeden z nejhorších jedů, který má za následky trvalé poškození zdraví. V naší společnosti je alkohol natolik podporován, že se vyskytuje téměř ve všech oblastech naší tradiční kultury. Alkoholem se zapíjí naše narození, alkohol provází všechny oslavy našich narozenin, všechny návštěvy, oslavy naší plnoletosti, veškeré srazy kamarádů, spolužáků, plesy, veškeré zábavy, vánoce i svátky. Je natolik provázán s naším životem, že je až neuvěřitelné, jak málo alternativ nabízí naše kultura. Možná je to tím, že se příliš nemluví o zhoubných důsledcích alkoholu, že se vůbec nedbá na prevenci, a že je tak hojně podporován ve všech restauracích a jiných podnicích. Málo se mluví o těch, kterým alkohol vzal jejich přirozenou povahu a vtiskl jim povahu násilníků, hrubců a egoistů.

Alkohol z nás dělá ještě větší otroky a je to droga, která umlčela už nesčetné svobodomyslné duše a jak je známo, tak Češi raději filozofují nad pivem a kritizují okolní svět, než by raději šli a postavili se čelem tomu, co se jim nelíbí. My jsme zešvejkovatěli do té míry, že už ani neumíme řešit problémy jinak, než v hospodě nebo s flaškou doma.

Nechápu, proč je člověk trestán za to, že se chce léčit marihuanovou mastí, ale poplácán po ramenou když usedne po bok stejně zkrachovalých existencí, kteří utápějí svojí beznaděj v půllitru piva.

Konzument

O tomto bodu jsem mluvil hned na začátku, takže to pouze shrnu. Příliš jsme se nechali ukolébat líbivými větami a populismem všeho druhu. Pořád máme možnost mít svůj život ve svých rukách, ale pouze za předpokladu, že naše ego, naše potřeby a chtíče, nám nebudou stát v cestě za cílem, stát se skutečně svobodnými lidmi. Je strašné vidět a vědět, že lidé nepřemýšlejí o důsledcích svého chování a baví se na účet nás ostatních s heslem – „po nás ať přijde potopa“. Lidé se neuvěřitelně cpou a přežírají, kupují zbytečné krámy, které nepotřebují a zvětšují tak odpad, který se musí nějakým způsobem zlikvidovat. Ničení našeho prostředí není pouze záležitostí výfukových plynů a freónů, ale musíme do toho započítat veškerou dopravu, dovážení jídla a výrobků, stavění domů, dovoz materiálů, výroba a likvidace výrobků. To vše se děje proto, že jsme příliš nenasytní, než abychom mysleli na to, jaké to bude mít reálné dopady. Kdyby nebyla taková poptávka, systém by se nejspíš zhroutil, nebo by se musel přizpůsobit novému zodpovědnému životnímu stylu.

Člověk vždy vybíjel jiné druhy z důvodu vlastních egoistických zájmů, možná už bychom mohli dospět do stádia, kdy budeme myslet nejen na sebe a svoje primární potřeby, ale i na následky, které způsobují naše činy nebo naopak naše nečinnost.