Chceme vlastně svobodu, nebo jen pohodlí?

Situace, která se odehrává v poslední době, nám přináší jasný vzkaz. Máme na výběr přibližně ze tří možností, jak se bude dál ubírat náš stávající život. Soudím tak především díky velkým tendencím a snahám, kterými se světové vlády snaží potlačit vzkazy přicházejících od tvůrců WikiLeaks.

První možnost je, že pojedete po staru podle jasně vymezených norem a zákonů, které jsou všem jasné a známé, proto je nebudu dále popisovat. Znamená to, že vám nehrozí žádné větší nebezpečí, pokud budete respektovat zákony, pracovat, učit se a hrát svojí roli. Otázka je, jak dlouho budete moci hrát tuto roli, protože některé příznaky a není jich málo, naznačují blízké zhroucení finančního systému a s ním se zhroutí i veškerá ochrana, zajištění a komfort státu.

Druhou možností, která je taky už delší dobu známa, je absolutní rezignace na stávající i budoucí situaci. Tuto možnost si vzali na svá bedra mnozí bezdomovci, tuláci, squateři, punkáči a feťáci. Né pro každého to je zrovna vyhledávaná společnost, ale můžeme si být téměř jistí, že tato skupina se bude v blízké době poměrně dost rozrůstat.

Třetí skupina existuje již od vzniku internetu a funguje z větší části v ilegální podobě. Do této skupiny se hrdě hlásí hackeři, různí inovátoři, volnomyšlenkáři, lidé, kteří chtějí žít svobodně, atd. Tato skupina se do povědomí lidí dostává čím dál častěji, především díky svým různým aktivitám spojených více či méně se serverem WikiLeaks, nebo Zeitgeistmovement.

Vzhledem k tomu, že podle zpráv WL nám politici a vlády nehorázně lžou, zatajují a mění si informace podle svých potřeb, nabízí se otázka, jak se k těmto informacím a událostem posledních dnů máme postavit? Jak se zachová mladý člověk, který má celou budoucnost před sebou? Bude chtít být poslušnou ovečkou, která maká jako stroj, bere nízký plat a poslouchá chytré rady z úst lidí, kteří jsou do konce života za vodou? Nebo snad bezdomovcem závislým na alkoholu, který má jediný cíl opít se do zapomnění? Nebo bude raději hackerem, který je sice psancem, ale aspoň je upřímný sám k sobě a hledá čirou pravdu?

Světová vláda nám jasně naznačila (podle svých reakcí na zveřejněná fakta), jak se máme zachovat. Buď jako ovečky v Orwellově státu, nebo jako disidenti hlásající pravdu i za cenu možného postihu.  Za co tedy stojí naše životy? Hledáme jen svoje pohodlí, televizi a pivečko, nebo nám záleží na tom, kam se řítí tahle situace? Možná jsme si jen neurčili své osudy, ale pokud přemýšlíme o tom, kam vede naše cesta, možná je čas se na ni podívat pořádně zblízka.

„Mé ego není důležité, neboť umírám touhou položit své srdce pro lepší bytost.“